Nejsem expertem přes finance, proto se nebudu pokoušet vyjadřovat k fungování burz nebo nadnárodních finančních institucí, obchodování s virtuálními penězi, vlivu médií na zveličování dopadu krize a podobným věcem. I když pravděpodobně by to byl správný směr hledání zdroje celého problému – umělé peníze nepodložené reálnou produkcí, kterou mají reprezentovat. Raději se zamýšlím nad tím, jak se po manažerské a lidské stránce vyrovnat se situací co nejlépe.
Rozumné řešení?
Již dříve jsem si všiml jednoho zajímavého fenoménu. Když se organismus dostane pod tlak nebo do těžšího období, často má tendenci stáhnout se z prostoru, přestane být aktivní a se strachem čeká, jak to celé dopadne. V době „okurkové“ sezóny to znamená, že obchodní úsek má poloviční aktivitu, protože „to prostě nejde“. V době celkové stagnace ekonomiky to zase znamená, že majitelé a management jsou hodně zamyšlení, vážní, začnou škrtat všechny výdaje, protože „přijdou problémy a my se na ně musíme dobře připravit“. Takovéto „rozumné“ a „normální“ chování je tak rozšířené, až ho jednou za normální nebo správné skutečně považujeme. Je tady ovšem jeden fakt, který si v období tlaku ne vždy uvědomujeme. Peníze se generují aktivitou směrem ven. Ne šetřením. Šetřením nebo škrtáním výdajů ještě nikdo nikdy nevydělal ani korunu, jen zpomalil úpadek samotný.
Odpovědí na stagnaci je aktivita
Správnou odpovědí na jakékoliv období stagnace není utlumení aktivity, ale pravý opak – ještě vyšší a ráznější nasazení do produkce a podpůrné propagace. Toto je klíčovým bodem zvládání jakéhokoliv těžšího stavu i nahrazení aktuálních ztrát. Co konkrétně to znamená pro firmu? Mluvil jsem s majitelem distribuční společnosti, který na téma krize v jeho firmě odmítl mluvit. Bylo vidět, že toto není téma, které by jakkoliv živil ve svých myšlenkách. Místo toho zapáleně vykládal, jak si udělal analýzu a zjistil, kde mu marketingové aktivity peníze přinášejí a kde ne. Nyní přesouvá část rozpočtu do efektivnějších oblastí. Přitom má firma koncept, jak osloví několik tisíc nových klientů, rozpošle produktové CD, vymyslí soutěž pro klienty… K tomu zavede denní řízení lidí spojených s obchodem, podstatně vyšší aktivitu v nabídkách, kvalitnější katalogy, připravují nové produkty. Tento člověk neřeší krizi, ale vlastní aktivitu a její podporu.
Zvýšený tlak na změnu stylu
Dalším aspektem krize je propouštění lidí z práce. Osobně jsem přesvědčený, že tento fenomén je v mnohých případech o tom, že těžší období přinutilo firmy udělat si pořádek na vlastním dvoře. Už není možné platit fixními platy ty, kteří příliš nepřispívali. Zkrátka to nevychází. Ač milí a společenští, ale málo produktivní lidé musí z kola ven. V čase stagnace musí nastat přesnější a jasnější řízení, které mimochodem mohlo a mělo být standardem i za normální situace. Jinak řečeno v mnohých firmách by až takové propouštění nemuselo nastat, kdyby… Větší přesnost, jasnost a efektivita fungování je změna stylu, která nutně musí přijít.
Na čem ušetřit?
Za další velkou a častou chybu v době krize považujeme stopnutí peněz na vzdělávání a trénink lidí. Poškrtat tyto rozpočty vedle rozpočtů na propagaci je lákavé a rozšířené, ale je to i jistá cesta do pekla. Když si položíte otázku: Co je nejpodstatnější pro přežití celé skupiny? Jsou to vaše produkty? Služby? Tradice? Klienti? Ne, toto není to nejzásadnější. Tím nejdůležitějším prvkem je pár klíčových lidí, na kterých to celé stojí a se kterými to také padá. Proto jsem přesvědčen o tom, že v čase tlaku nezásobit mentální energií to, co nejvíc rozhoduje o přežití firmy, je hrubou chybou, ať už je rozpočet jakkoliv našponovaný. Samozřejmě, v době krize je třeba šetřit – časem i penězi. To je bez jakýchkoliv pochybností. Ale když předtím nebude naplno rozběhnutá kreativní produkce s její denní kontrolou, když fungování není podpořené cílenou propagací a precizní obchodní aktivitou a když zůstanou hlavní mozky týmu bez nových vědomostí a tréninku, tak nám kromě šetření zůstanou jen oči pro pláč.
Krize přináší i nové výzvy
Na druhé straně každá krize má v sobě přece jen jednu pozitivní věc. Je staré známé pravidlo, že podíly na trhu se nemění v době konjunktury nebo hlavní sezony, když si každý hlídá klienty jako oko v hlavě. Podíly na trhu se ve skutečnosti hýbou nejlépe v době stagnace, když většina firem místo aktivity pláče a stáhne se. Ten, kdo je nyní schopný produkovat ještě efektivněji, podpořit služby a produkty propagací a využívat inspiraci svých nejlepších pracovníků, bude vítězit. Možná, že jsem svými řádky někoho nahněval nebo podráždil. Věřím ale, že mnozí z vás při čtení dostali tipy, jak se svou firmou postupovat dál. Protože čím více firem se chopí pořádné práce, tím více vstupu a materiálu budou potřebovat. O to více firem začne generovat hodnoty, podložené přímou produkcí. Ekonomika se začne hýbat vpřed, to je cesta z krize ven. Ne bláznivé finanční operace na světových trzích, které to celé spustily.
Ing. Rastislav Zachar
majitel společnosti
Business Success, spol. s r. o.