Vyhněte se firemní škodné (magazín Lobby)

Například přijmete v menší až střední firmě zaměstnance, který se tváří, že by u vás chtěl hodně dokázat, a vy si myslíte, jakou trefu jste udělali, když jste na tuto osobu narazili. Přitom se ale záhy dostaví pocit, že něco není v pořádku. Ten však vzápětí zapudíte úvahou: „Ale vždyť on přece mluví rozumně a logicky, dobře vypadá, má dobré reference – pracoval dokonce v několika renomovaných firmách…“ Přesto si občas kladete otázku, zda by zisky, rozvoj firmy a pohoda během podnikání nemohly být lepší? Zdá se vám, jako by se finance ve firmě někam ztrácely a není vidět kam? Dřete, vymýšlíte, měníte, tlačíte, kontrolujete, hlídáte…, ale přesto někde něco skřípe a nechce se zlepšit navzdory všemu možnému úsilí, vynaloženému času či financím?

Dotyčný člověk dál pracuje ve vaší firmě. Má volné pole působnosti. Obvykle nejsou lidé ani testováni, ani řádně kontrolováni. Často není ani přesně definováno to, co by mělo být výstupem jejich práce. Tedy to, zač by měli být placeni. A tak se stává, že dotyčný vypadá uhoněný, stále s něčím v ruce pobíhá, má ustaraný výraz, ale skutečná produkce a její výsledky nikde.

Mistři výmluvy

Pokud by byl člověk neviditelným a stál vedle takového „experta“, tak by velmi rychle zjistil, že on možná i něco začne dělat, možná i něco dokáže, ale buď to není dotažené, anebo je to jinak, než jste chtěli. Často mistrně zdůvodněné všemi objektivními překážkami anebo tím, že váš návrh nebyl dotažený a že něco nepředpokládal, takže on to vlastně vylepšil. Také se stává, že po dobu šéfovi přítomnosti tvrdě pracuje, ale jakmile je z jeho očí, tak nejenže dělá podstatně méně, ale roztrušuje kritiku nebo rýpavé řeči, vtípky – nejlépe na cizí účet, nikdy ne na vlastní.

Skryté postoje a účely

Pokusíte-li se vy jako manažer o humor, který jen trochu bude zavánět podobností s ním samotným, tak to okamžitě vztáhne na sebe, křivě se usměje, ale uvnitř trpí a nezapomíná. Vzápětí vám to skrytě vrátí, buď vtípkem na váš účet, anebo drby po firmě typu: „No jo, někdo holt musí na to jeho auto vydělat…“, „Někdo tu prostě dře a někdo z nás má prachy…“ aj. Občas míváte divný pocit, že něco není v pořádku, ale protože čas od času přijde se zajímavým pozorováním – že ve výrobě nefunguje to a to, což šéf sám nezpozoroval, tak si šéf často řekne – ten je dobrý, ten vidí i to, co já nevidím, a učiní jej svou pravou rukou. Otázkou je, z jakého důvodu svá pozorování sděluje.

Začátek konce

Toto může být někdy i začátek konce nebo rozkladu firmy. Tento člověk už k tomu prvnímu totiž nedodá, že na těch problémech ve výrobě se podílel on sám tím, že lidi poštval svými jedovatými řečmi proti sobě. No, dejte takovou osobu například na školení, řekněme třeba komunikační kurz. Jako byste mu pak dali laserovou zbraň namísto praku. Jeho jedovatost nabude dalších rozměrů. Původní lehká znehodnocení typu: „Hele, Franto, já nevím, ale ty jsi nikdy na počítače nebyl, fakt si myslíš, že ti ten kurz pomůže? Víš, já bych viděl, že jsi tady platný hlavně v tom, v čem jsi dobrý – a ty jsi dobrý. Ale počítače?“ – nenápadné, že? Naprosto – s tím totiž za šéfem nikdo nejde. A pokud tohoto člověka posílíte, posílíte i jeho schopnost pozorovat. Tu ale využije pro pozorování toho, co lidi ještě více vytáčí, co je dráždí. Je schopen využít jakékoliv jejich slabosti, aby je zatáhl do svých her, aby je zatáhl do neetiky a pak je „lehce“ vydíral připomenutím neetiky (třeba krádeže či „vypůjčení si vrtačky natrvalo“) a požadoval od nich další neetickou protislužbu. Řeknete- li také například této osobě, že potřebujete něco v úterý, tak to klidně udělá v pátek, ještě řekne, že jste to způsobil vy jako šéf, protože jste neřekl všechno. Překrucuje komunikaci, a nejen tu vaši. Často jí špatně porozumí a díky tomu nemá ve své mysli přesnou kopii toho, co bylo sděleno.

Termíny proti podpisu

Také je dobré si všimnout, zda přebírá zodpovědnost. U některých takových jedinců se například nedočkáte písemných odpovědí. Všechno ústně. Nebo nikdy nedá písemný příkaz k jízdě, formuláře vyplňuje jen z donucení a jen tehdy, když přitlačíte. Pokud něco prošvihne a vy přitlačíte a odhalíte ho, klidně se přizná stylem: „No a co, stejně by tam ten cement zmokl, tak jsem si těch pět pytlů vzal…“ Nebo vás někam veze, po cestě píchne a komentuje to: „No, kdybych tě nevezl, tak se mi to nestane…“ Jinými slovy říká, že všechno je stejně vaše vina.

Kontrolujte jen výsledky

Ale, a to je to zákeřné, on dokáže vystihnout i vaši slabou stránku: dokáže zabrnkat na naši strunku ješitnosti, dokáže se vlichotit, hraje často velkou srdečnost, žoviálnost. Když ale projde, často utichá smích a humor, lidé se raději plně (ale ne ze zájmu, nýbrž ze strachu) věnují tiše své práci. Pokud člověk nedá na vlastní pocity a neověří si je, ignoruje drobné, nenápadné projevy, riskuje tím skryté ztráty, větší námahu, odchody schopných lidí i nelogické chyby ostatních zaměstnanců. Největším omylem je představa „mně se to stát nemůže“. Realita je tvrdá a často nejhorší tam, kde není přesně kontrolovatelný výsledek práce. První prevencí je důsledná kontrola dosahování výsledků bez ohledu na pozorovanou uhoněnost a počet hodin na pracovišti.

Alois Komorous
trenér seminářů a kurzů společnosti
Business Success, spol. s r. o.