Vladař a pravda

Věděli jste o tom, že latinské slovo „král“ (rex) znamenalo původně „ten, co koná správně“???

Původ slova rex spočívá ve slově rectus, které se dá objasnit i jako „pravý, správný, ten co má pravdu“. Král tedy nebyl v představách lidí uzurpátor nebo diktátor. Stará moudrost skrytá v lidském jazyku vycházela z představy, že vládnout má ten člověk, který se nejvíc přiblížil k pravdě a koná správně.

V předcházejícím článku Síla pravdy jsme řekli, že z manažerského hlediska je pravda to, co funguje. Pokud vládce řídil stát na základě fungujících principů a život lidí byl díky tomu lepší, pak to byl rex – král. Toto souvisí i s původní definicí politiky – věda a umění jak zlepšovat život obyvatel (z řeckého polités = občan).

Můžeme tedy říci, že královský mandát nevycházel z ničeho jiného, než ze schopnosti držet se pravdy a konat správně. Když se říkalo, že je „z Boží vůle král“, možná měli lidé na mysli, že moudrost panovníka byla jakýmsi božským zásahem.

Království (jako forma vlády) možná zanikla proto, že pokud původní králové byli lidé, kteří konali správně, jejich následovníci byli jejich potomci. Hlavní kvalifikací nového krále tedy nebyla moudrost a pravda, ale to, že byl synem starého krále. Dítě génia nemusí být nutně géniem. Jestli jste viděli film Gladiátor, tak tam tvůrci filmu zabředli do tohoto tématu. Stárnoucí císař Marcus Aurélius nechtěl odevzdat vládu svému vlastnímu synovi Commodovi, ale chtěl za syna, jako následníka, adoptovat hlavního hrdinu filmu Maxima Decima, protože věděl, že Maximus má na vládu lepší talent i potřebné etické postoje. Ale než to stihl udělat, tak ho jeho mravně zkažený syn Commodus zavraždil.

V počátcích Uherského království se na královský titul připravoval kralevic tím, že vládl Nitranskému knížectví, v podstatě tak vládl značné části dnešního Slovenska. Tím se mělo zabezpečit, aby po smrti krále nesedl na trůn úplný zelenáč.

Dobrý vládce byl požehnáním pro celou zem. Ne nadarmo dostal český král a říšský císař Karel IV. přívlastek „Otec vlasti“. Stejně tak je pro jakoukoliv skupinu lidí požehnáním, pokud ji vede člověk, který ví, že má hledat pravdu, držet se jí a žít v pravdě.

Pro šéfa firmy může být překvapením poznání, že „žít v pravdě“ neznamená jen mravní rozměr a čest, ale je to i hledání funkčních postupů, které vedou ke skutečnému úspěchu. Tohoto by se měl držet každý vedoucí pracovník, jeho povinností je hledat a najít pravdu. Když ji najde, pak by ji měl chránit.