Veselé Vánoce a šťastný Nový rok

Přejeme Vám hodně štěstí, pohody a splněných cílů v roce 2013.

 

Málokteré období v roce je opředeno tolika pověrami, zvyky a tradicemi jako jsou právě Vánoce.

Neodmyslitelný VÁNOČNÍ STROMEČEK je z historického hlediska tradicí velmi mladou. Poprvé se v českých zemích objevil vánoční stromeček počátkem předminulého století, v roce 1812. Ve svém bytě v Praze-Libni jej v salonu nazdobil ředitel Stavovského divadla Jan Karel Leibich. Štědrovečernímu stolu, k němuž pozval herce a jejich manželky, vévodila jedle s ozdobami a svíčkami. Vzbudil opravdu velkou pozornost a pověst o něm se rozeběhla celou Prahou. Již příští rok se objevil v mnoha měšťanských domácnostech.

JMELÍ

Lidé si jeho zelené, postříbřené či pozlacené snítky nejčastěji připevňují na lustr, případně nad dveře. Zřejmě proto, že pod zavěšeným jmelím má muž právo políbit jakoukoli dívku či ženu. Nebo proto, že „kdo se pod jmelím políbí, druhému se zalíbí“ a jejich láska bude po způsobu jmelí věčně zelená. Každopádně darované jmelí nosí štěstí, a tak se při vánočních návštěvách hodí s sebou snítku přinést.

KAPR

Pojídání ryb k štědrovečerní večeři je též zvykem velice mladým. Ryby se totiž na stolech našich předků v tento den prakticky nevyskytovaly. Jedly se především polévky a luštěninová jídla. Například hrách, hrachová polévka či „pučálka“ což je jídlo z naklíčeného hrachu, se hojně vyskytovala, protože prý zaručovala strávníkům hojnost na celý příští rok. Dále jste na stolech mohli vidět houbové omáčky, čočku, „kubu“, sušené a vařené ovoce, krupičné a kukuřičné kaše polité medem nebo sirupem.

ZLATÉ PRASÁTKO

Při zmínce o zlatém prasátku si v dnešní době snad každý vybaví malou holčičku v jedném známé reklamě a její: „Ne, ne nemusím, já už ho vidím … „. Jedná se o tradici, kdy se tvrdí, že pokud vydržíte celý Štědrý den se postit, tak večer se vám pak zjeví zlaté prasátko, které vám zaručí hojnost a dobrou úrodu na celý příští rok. Zřejmě proto, že zajišťování úrody už nebývá nejvyšší prioritou našich domácností, tak se také málokomu podaří zahlédnout stín zlatého prasátka jak běží po stěně či stropu místnosti.

ŠTĚDROVEČERNÍ MAGIE

Nikdy jindy se v českých domácnostech tolik nečaruje, jako právě na Štědrý večer. Přes den nesmíte zametat a vynášet z domu odpadky a smetí, protože byste si vynesli štěstí. Při samotné večeři počet strávníků můsí být vždy sudý, pokud není, dává se talíř navíc pro nečekaného hosta.

ROZKROJENÉ JABLÍČKO

Po štědrovečerní večeři si každý může rozkrojit jablko, napříč, tedy kolmo na stopku. Kdo ve svém jablku nalezne pěticípou „hvězdičku“ ze zdravých jadérek, může být spokojen. V příštím roce ho čeká zdraví a štěstí. Pokud je jádřinec červavý, lze se nadít nemoci. A když místo pěticípé hvězdičky jsou jadérka uspořádána do tvaru křížku, hrozí nejhorší. Osudu lze napomoci výběrem zdravého, velkého jablka. Podobnou informaci jako jablka podle tradice ukrývají i vlašské ořechy. Kdo ve čtyřech nalezne zdravá jádra, bude sám zdravý celý rok.

LITÍ OLOVA

Na přípravu náročnější, zato významově bohatší je staročeský zvyk lití olova. Nad plamenem či na kamnech se roztaví kousek olova, které se posléze najednou vylije do nádoby s vodou. Podle tvaru, do kterého olovo ve vodě ztuhne, přítomní usuzují, co dotyčného čeká.

SKOŘÁPKOVÉ LODIČKY

Poetický zvyk, který upoutá (nejen) každé dítě, je pouštění lodiček z ořechových skořápek. Několik vlašských ořechů se rozpůlí a do vyprázdněných polovin skořápek se připevní maličká svíčka – nejsnáze pomocí nakapaného vosku. Ořechová lodička se zapálenou svíčkou se vypustí do větší nádoby s vodou. Její plavba předznamenává životní dráhu toho, kdo ji vyslal. Když vydrží dlouho svítit, čeká majitele život dlouhý a šťastný.

HÁZENÍ STŘEVÍCE

Na Štědrý den se svobodné dívky mohou svého osudu zeptat, čeká-li je v příštím roce svatba. Dívka hází střevícem přes hlavu. Jestliže dopadne patou ke dveřím, zůstane i nadále doma. Pokud ale bota zamíří špičkou ze dveří ven, čekají dotyčnou vdavky.

ROZKVETLÁ BARBORKA

Svobodná dívka si na svátek sv. Barbory (4.12.) utrhne větvičku třešně nebo zlatého deště. Pokud jí snítka rozkvete do Štědrého dne, do roka se vdá.

KOLEDA

Tradice koledování sahá v českých zemích až do středověku a ještě v nedávné době byl tento zvyk součástí především venkovského prostředí. Koledníci obcházeli stavení, zpívali písně a za přání všeho dobrého dostávali od hospodářů výslužku.

S tradiční vánoční koledou je spojen například svátek sv. Štěpána (26.12.). „Koleda, koleda Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad sem s ní na ledu“.

 Jaké jsou Vaše oblíbené vánoční zvyky a tradice? Zpíváte nebo si pouštíte koledy?