Tajemství kvalitní komunikace aneb čím ji nezabít

Neznám člověka, který by si nemyslel, že schopnost kvalitně komunikovat je to nejdůležitější v životě. Nicméně je tu jeden problém. Je totiž příliš mnoho různých představ, o tom, co to vlastně ta správná komunikace je.

Někdo si může myslet, že jde o umění celý den hovořit a nikdy nebýt bez tématu. Jiný se může domnívat , že to znamená mít vždy pravdu a přesvědčit o tom druhé. Jiní lidé zase mohou mít názor, že pro kvalitní komunikaci , je třeba mít velmi inteligentní a filozofická témata. A existují i tací, kteří si myslí , že je nutné druhé překřičet nebo naopak neříkat raději nic a poslouchat jen to, co se mi líbí. Bohužel se v tématu komunikace stále objevuje i názor, že naslouchat není třeba, protože stejně nikdo jiný nic chytrého neřekne a já vše vím. Nic mne přece nemůže překvapit a už vůbec ne obohatit. Znám také ty, kteří mají pocit, že už dopředu vědí, co jim chce druhý sdělit a v polovině myšlenky mluvčího přeruší. Tito lidé často o sobě smýšlejí, že jsou v tomto ohledu geniální.

Co v komunikaci funguje a co ne?

Člověk by měl komunikovat tak, aby s ním druzí chtěli hovořit i další dny. Jaké jsou tedy klíčové faktory kvalitní komunikace?

Být klidný

Stalo se vám někdy, že jste chtěli s někým o něčem mluvit a ten člověk byl nervózní, nesoustředěný, neustále si poklepával nohou nebo rukou, díval se jinam a vůbec se jevil, že mu komunikace z nějakého důvodu vadí? Ono totiž úplně prvním předpokladem ke kvalitní komunikaci je „být klidný“. Nemyslím apatický, , ale připravený vyslechnout či sdělit cokoliv.

Špatným příkladem by mohla být situace, kdy přijdete domů z práce tak trochu rozladění – a v hlavě máte myšlenku, co asi zase bude můj protějšek chtít? Nemáte vůbec náladu mluvit.  O ničem, s nikým. Chcete mít chvíli klid.  Ovšem ten vám není dopřán, jelikož váš partner vás požádá o pomoc. Co se stane? S největší pravděpodobností nějak takto vybuchnete: „Dejte mi dneska všichni pokoj, mám toho plné zuby z práce a ještě do toho tohle. To mi snad děláš schválně?! To si nemohl(a) říci včera?“ Takto dáte hezky najevo, jak těžký život s ostatními máte.

Zaměřte se na vnitřní klid

Co je špatně? Snad jen to,, že jste unavení a nejste schopni zvládnout nechtěný impulz hněvu nebo rozhořčení. Později toho litujete a možná se i omlouváte stylem: „Já bych to nikdy neřekl, víš, ale byl jsem utahaný a tak mne to dostalo, promiň.“ Asi mi mnohokrát bylo „odpuštěno“, ale tyto věci v druhých zůstávají. A někdy později tuto kartu partner nebo partnerka vytáhne a…. pak se omlouvá mně: „Promiň, jsem nějak unavený (á) a mám toho dneska už dost“….a tak plyne život stále dokola a vztahy pomalu umírají. Je jedno, jestli se jedná o vztah pracovní nebo soukromý, zkrátka nepřiměřené reakce na požadavky nebo komunikaci druhých nás od sebe vzdalují a klesá ochota komunikovat. Proč? No přece proto, že nemám rád, když na mne někdo bezdůvodně vyskakuje. Je to tak?

Na tomto příkladu je jasně vidět, jak důležitý je již zmíněný klid při komunikaci, a to bez ohledu na to, . , co je řečeno. Prostě dovedu zvládnout nechtěné impulzy hněvu, opozice a tak podobně a uchovat si zdravý rozum, schopnost vnímat, co druhý říká a nechat v klidu druhého domluvit. Jistě mi dáte za pravdu, když řeknu, , že to je to, co byste chtěli umět v jakékoli situaci.

Přenos myšlenky k příjemci

Když už jsme klidní, můžeme se vrhnout   na komunikaci, která je přenosem myšlenky nebo nějaké částice z bodu zdroje komunikace k příjemci, který komunikaci přijímá. To znamená, že naslouchá a . dává plnou pozornost tomu, co říkám a jak to říkám. V konečné fázi se snaží porozumět mému sdělení.

Představte si, že hovoříte k partnerovi nebo partnerce a vidíte, že je soustředěný(á) a plně se snaží vnímat to, co říkáte i v případě, že má jiný názor. Dokonce vás ani nepřerušuje a neříká, že je to nesmysl, ale opravdu pozorně naslouchá, položí pár otázek, aby se zorientoval(a) a tím pochopil(a), proč takový názor mám, poté mi dal(a) najevo, že pochopil(a) myšlenku a pak, světe div se, jste dostali otázku: „Zajímá tě, jak se na to dívám já?“, místo známého: „to je nesmysl, takovou hloupost můžeš vymyslet jen ty!“ Jó, to je sen. Mám pravdu?

Dvě klíčové věci ke kvalitní komunikaci tedy jsou být klidný a snažit se porozumět tomu, co druhý říká. Zdá se to být jednoduché. Ale kolikrát nám někdo něco říkal a my jsme byli tak trochu rozptýlení a úplně jsme nevěděli, co nám říká a běda, kdyby se ten člověk zeptal, co jsem teď řekl? No, to se děje hlavně doma a občas i na poradách? Souhlasíte?

Schopnost vyjádření

Existuje ještě jedna neméně důležitá věc pro dobrou komunikaci a tou je vyjadřovat se tak, aby druzí měli možnost porozumět. Marně se budu snažit získat lidi na svou stranu, když mi nerozumí. Už jste nad někým mávli rukou a řekli si, že nemá smysl poslouchat co říká, protože se předvádí v používání slov, kterým nerozumí skoro nikdo? Nebo někdo mluvil tak rychle, že jste nestačili myšlenku přijmout a už vůbec ne zpracovat? A mluvil k vám někdy někdo tak p o m a l u, že jste málem usnuli a nevěděli jste, co chce říci, protože jste se v tom ztratili? Já vzpomínám na školu a některé učitele. Bohužel je nikdo nikdy neučil komunikovat a nikdo jim nikdy neřekl prostou myšlenku: „Když komunikuješ, dbej na to, aby ti druzí mohli porozumět, abys je neuspal nebo nepřehltil“. Asi by to nestačilo jen říci, ale bylo by fajn to trochu i potrénovat a tak schopnost získat.

Kdykoli vidíte konflikty mezi lidmi, můžete tušit, že ve většině případů nefungovala komunikace správně. Buď je někdo jako čertík a smete každý jiný názor nebo neposlouchá, co druzí říkají, nebo někdo je pro druhé nesrozumitelný.

Čemu se při komunikaci vyhnout

Chcete-li si zachovat opravdu kvalitní komunikaci nikdy nepoužívejte hodnocení. Tím můžete toho druhého pěkně naštvat nebo odradit od další komunikace. Co je tím hodnocením přesně myšleno? Uvedu příklad. Stalo se vám, že jste někomu řekli nějaký problém a on byl velmi moudrý a velmi jasně věděl, proč ten problém máte? Řekněme, že jste se někomu svěřili: „Já si se svou ženou vůbec nerozumím, stále nejsme schopni se shodnout na způsobu fungování rodiny. Ona má představu, že…“ A kamarád nebo někdo z rodiny vám řekl: „To je jasné. Ty stále hledáš svou matku, nikdy jsi se od ní ve skutečnosti neodstěhoval.“ Asi byste byli také naštvaní, že? Toto je totiž věc, která zabije jakoukoli komunikaci a vás nebo druhého odradí od další komunikace. Proto vždy, když chcete, aby vaše komunikace byla dobrá, nehodnoťte, buďte klidní a snažte se být co nejvíce srozumitelní.