Tajemství času (magazín Lobby)

Podle mého pozorování jednou z hlavních otázek, které trápí (nejen) vedoucí pracovníky, je nedostatek času. Nestíhám, kdy se mám tomu všemu věnovat, ještě mám rodinu, děti a koníčky ty jsem už úplně odstavil… Toto jsou výroky, které slyšíme na každém kroku, a mnozí lidé jsou z tohoto stavu opravdu nešťastní.

Otázka času samotného je celkem úsměvnou záležitostí. Protože z hlediska čistě technického máme času každý objektivně stejně. 24 hodin je 24 hodin pro každého z nás. V čem je tedy potom tajemství času? Jak to, že ho někdo má a někdo ne, i když ho máme každý stejné množství? Proč někdo dokáže způsobit ohromnou produkci, pověnuje se rodině a ještě jde do sauny, a někdo jiný vyprodukuje čtvrtinu, nemá čas, nestíhá a ještě je k tomu i unavený? Odpověď nám může dát málo známá a velmi pravdivá definice času: „Čas je rychlost pohybu částic v prostoru.“

Dejme si na tuto, na první pohled zvláštní definici, příklady. Ve skutečnosti, co jsou hodiny na stěně? Když se posune tato ručička odtud sem, tak tomu říkáme deset minut. Hodiny samotné, jako měřič času, nejsou ničím jiným, jen pohybem ručiček z jednoho bodu do druhého. Čím větší pohyb ručička urazí, tím více času se za tím skrývá. Nebo jiný příklad z pohádky – v království s Šípkovou Růženkou „se zastavil“ čas na sto let. Ve skutečnosti se tam nezastavil čas, ale jakýkoliv pohyb v prostoru, všimli jste si toho? Lidé i věci v pohádce se najednou úplně zastavili, nic jiného se nestalo. A říkáme tomu, že se zastavil čas.

Podívejme se nyní na to, jak můžeme použít tuto definici v praktickém životě. Znáte ve svém okolí lidi, kteří se od rána svižně pohybují? Cestou ke kávovaru jedním pohybem pustí psa na zahradu a druhým zapnou počítač, aby při cestě do koupelny složili deku na sedačce a dali pokyn synovi, aby si vzal vajíčka a šunku? Když pozorujete takovéto lidi, až žasnete, kolik toho stihnou. A nejen ráno při vstávání, takto fungují celý den. Jako by čas vytvářeli či nafukovali. Říkáme o nich, že jsou efektivní, produktivní, cílevědomí. Ano, jsou takoví. Ale to, co je za tím ve skutečnosti, je jedna jediná věc. Tito lidé neustále dávají do svižného pohybu všechno živé či neživé ve svém prostoru, včetně sebe.

A naopak. Některé firmy či lidé opravdu připomínají spící Šípkové Růženky. Posedávají, v apatii si prohlížejí internet, dívají se na hodinky a čas se jim neuvěřitelně vleče. Podívejte se na zoufale nízkou rychlost pohybu těchto lidí, firem a částic v jejich prostoru. Jak dlouho trvá než přejdou po chodbě, přinesou kávu, odnesou nějaký papír, vysypou odpadkový koš nebo se vyjádří. Těmto lidem protéká čas mezi prsty a nic hodnotného za nimi za půl dne nevidíte. Nestíhají…

Proč dělat věci hned, proč je neodkládat a znovu se k nim vracet? I na toto známe pravidlo efektivity a máme odpověď v naší definici času. Opakované vracení se k té samé věci nám „bere čas“. Anebo přesněji řečeno ta věc je stále na vašem stole, nehýbe se v prostoru. Dejte ji do pohybu okamžitě a co nejrychleji a vytváříte čas.

Ale co když jedu už nyní efektivně a naplno jako mašinka a stále nestíhám? I tady platí ta samá odpověď – zrychlete pohyb sebe a částic okolo sebe ještě více! Pokud jste šéf, dejte své lidi do ještě vyššího pohybu jasně definovaným směrem, aby zase oni dali do pohybu částice v jejich okolí a o co více vás to tlačí, o to buďte vůči rychlosti všeho v prostoru rezolutnější. Ještě více ji zvyšte, ještě ke všemu zvládněte tento email a tamtu věc, natlačte to tam natvrdo. A v určitém bodě uvidíte, že „je to hotové a stihlo se to“. Velmi jednoduché a funkční, přesně podle definice času.

S tímto je spojené i jedno zlaté manažerské pravidlo. Pokud potřebujete něco vykonat okamžitě, je to nečekané, náročné, velmi důležité a nesnese to odklad, poproste toho nejvytíženějšího člověka ve vašem okolí, a on to nějakým zázrakem stihne. Poproste o to někoho, kdo má objektivně nejvíce času a zhroutí se před vámi, protože pro něj je úplně nereálné zvládnout danou věc ještě dnes. Proč? Odpověď už znáte…

Čas nikdy není problém. Problémem je pomalá rychlost částic v prostoru. Vždy si vzpomeňte na tuto definici, když nebudete mít čas nebo si někdo na nedostatek času bude stěžovat, a okamžitě se opřete do zvýšení rychlosti pohybu částic v prostoru.

Na závěr vám řeknu ještě jedno tajemství. Rychlost člověka koresponduje s jeho emocí. Všimněte si, činorodý, aktivní člověk se pohybuje úplně jinou rychlostí, než člověk unuděný nebo smutný. Pokud je ale emoce přímo úměrná rychlosti pohybu, tak když zvýším rychlost ve svém prostoru, nejenže podle definice vytvářím čas, ale současně zvyšuji svoji radost, vnitřní energii, chuť do dalšího, ještě efektivnějšího pohybu, který mě naplňuje.

Rastislav Zachar, majitel společnosti

Business Success, spol. s r.o.