Strašák jménem změna

Co je „normální“?

Za normální považujeme to, na co jsme si zvykli. Každý člověk si normální stav věcí vykládá po svém. Svůj pohled na to, co je normální, si někdo nechává pro sebe, někdo své názory na „normální“ stav věcí předkládá ostatním a jsou lidé, kteří ostatním svá hlediska vyloženě vnucují. Natlačí jim násilím, že normální je to a to, a pokud se nebudou chovat „normálně“, odepřou jim podporu a trestají je.

Moc a vliv na ostatní bývají využity tak, že člověk s mocí získává právo určit, co je normální nejen za sebe, nýbrž za všechny ostatní lidi, na které má vliv a dosah. Armáda, církev, politika, kultura nějakého národa, školství, medicína, propaganda v médiích, filmový průmysl, marketing a sociální sítě, to jsou možnosti, jak vnutit druhým svůj „normální“ pohled na svět. Jsou lidé, kteří jsou připraveni změnit celý vesmír, aby ochránili svou pravdu, svoje názory, svou komfortní zónu a své zájmy. A taková změna nemusí být nutně něco, co životu obecně a druhým lidem pomůže, že ano?

Život je o neustálé změně

Shrnuto a podtrženo – obecně nemáme rádi změny, protože si je ve svém životě spojujeme se situacemi, kdy nám byly změny vnuceny násilím rodiči, školou, výchovou, vedoucím, zákazníkem atd. Okolnosti se změnily a pro nás to nedopadlo dobře. Nemáme rádi, když nám druzí mění život. Nemáme také rádi, pokud my máme změnit život ostatním, ba dokonce i sami sobě. Držíme se zuby nehty svých návyků, ať to stojí co to stojí. Hippocrates řekl: „Než začnete někoho léčit, zeptejte se ho, zda se vzdá věcí, kvůli kterým je nemocný.“

Jenže. Život je o neustálé změně. Věci se nedají zakonzervovat v neměnném stavu. Takže ke změně dojde, ať chceme nebo ne. A pokud věci nevezmou do rukou lidé dostatečně prozíraví, nesobečtí a moudří, lidé, kteří by mohli být garancí pozitivního vývoje a zlepšení podmínek, vezmou věci do rukou ti, kteří takoví nejsou.

Na našich seminářích sedí v drtivé většině případů právě tito moudří, nesobečtí a prozíraví lidé. Jsou to majitelé firem, vrcholoví manažeři, kteří se starají o desítky a stovky svých zaměstnanců a skrze práci zaměstnanců o tisíce a tisíce zákazníků. Elita populace z hlediska ochoty starat se o druhé lidi. Mají vliv na ostatní, mají v rukou moc určovat, co bude „normální“ ve firemních procesech a ve stylu zákaznické péče.

Proč váháme i u dobrých rozhodnutí?

Ale i tito lidé mají své špatné zkušenosti se změnami a přes veškerou svou zodpovědnost mají i oni obavy z narušení své komfortní zóny a zejména z narušení komfortní zóny svých kolegů a zákazníků. Váhají s rozhodnutími a odkládají je i tehdy, když jsou si jistí správností takových rozhodnutí. A tak jejich lidé žijí a pracují v nevyhovujících (ale „normálních“) podmínkách, musí v týmu trpět kolegy, kteří tam nepatří, kolegy, kteří v týmu ničí morálku, ale jsou tam dlouho a tak si na ně firma zvykla a je „normální“, že tam pracují.

Co s tím? Bojíte-li se převést přes řeku celý tým, projděte nedříve brodem sami.

Vyzkoušejte si, že se projít dá. Pak vezměte do brodu několik odvážnějších, kteří mají v týmu respekt. A pak se všichni vraťte pro zbytek skupiny a řekněte jim, že je normální přejít řeku zde a ukažte jim vaše suché svršky. Zaveďte kousek po kousku nový, lepší normální řád věcí.