Vyslechl jsem jeden velmi zajímavý pokus. Nevím už přesně, kdo ho dělal, ale důležitejší je myšlenka za ním, která určitě stojí za úvahu .
Za účelem výzkumu bylo dáno dohromady několik desítek dětí, kde postupně každé z nich bylo půl hodiny samo v místnosti a mělo na stole sladkost s tím, že pokud vydrží ji nesníst, tak k tomu na konci dostane ještě jednu další sladkost jako odměnu. To vše bylo natáčeno na skrytou kameru. Bylo velmi zábavné jednotlivé děti pozorovat. Některé kolem sladkosti pouze chodily, některé se jí dotkly a olízly si alespoň prst, jiné si dali sladkost do pusy a vrátily ji zpět, aby nepřišly o odměnu, mnohé neodolaly a sladkost snědly.
Co je ale zajímavé, pokus pokračoval za 30 let. Tyto „děti“ byly zkontaktovány a prověřovala se jejich ekonomická úspěšnost v praktickém životě.
Bylo až zarážející, že lidé, kteří předtím neodolali, ve většině případů nejednou i přes pracovitost v životě strádali a ti, kteří se sladkostem odolali, měli v životě svůj úspěch a přežití pod podstatně lepší kontrolou.Nepřicházet o energii (jídlo, peníze) tehdy, když ji mám k dispozici a mám milion racionálních důvodů, na co ji nyní aktuální potřebuji spotřebovat, je jedním z velkých zákonů prosperity jednotlivce či celé skupiny.