Šéf versus organizátor

Někdy se na seminářích bavíme o rozdílu mezi šéfováním a organizováním. Tyto role se samozřejmě navzájem ovlivňují, prolínají a jedno bez druhého dobře fungovat nebude. Ale pokud bychom měli pojmenovat základní rozdíl mezi oběma pozicemi, byl by následující.

Kdo je dobrý šéf?

Typická charakteristika dobrého šéfa je, že se orientuje na výkon svých lidí, na jimi dotaženou práci v termínu a v potřebném objemu. Dobrý šéf je někdo, kdo má v krvi schopnost přivádět lidi k produkci a dosahovat s nimi výsledků, kterých by oni sami bez jeho vedení nedosahovali. Je to provokatér, kouč, trenér, který hranice, kvalitu a schopnosti svých lidí neustále posouvá dopředu. Je to někdo, kdo přirozeně stojí v čele a přivádí své svěřence k vítězstvím, která pak s nimi slaví. Takové hecování a požadování výkonu je pro dobré přežití každé skupiny životně důležité.

Ale může se stát vcelku rychle neefektivním tehdy, chybí-li lidem šrouby, materiál či podklady. V takových momentech šéfovsky založený člověk začne tlačit ještě víc, protože požadovaný výkon chce dostat, ať se děje, co se děje. Za daných okolností jeho tlak nejenže přestává fungovat, ale může se stát zdrojem zbytečného napětí. Protože bez šroubů se výroba rychleji dopředu nepohne, ani kdyby se šéf na hlavu postavil.

Bez organizace to nejde

A přesně tohle je moment, kdy je rozdíl mezi šéfem a organizátorem do očí bijící. Organizátor je někdo, kdo definuje, vytyčuje a udržuje standardní linie, po kterých putují suroviny, lidé, materiál či podklady mezi posty. Je to někdo, kdo dokáže uspořádat pořadí činností napříč celou skupinou do správného pořadí tak, aby se nekřižovaly, nebrzdily navzájem, aby plynule proudily.

Pokud šéf, který je orientován na výkon, je současně člověkem, který dokáže věci takto organizovat, máme před sebou ideální stav. Ale mnohem častěji vidíme, že v tandemu vedle sebe pracují velitel, který provokuje do výkonů, a někdo, kdo vše uspořádá tak, aby tlak velitele měl volnou cestu. O co uhlazenější průběh v tocích částic dokáže organizátor dosáhnout, o to větší síla bude pro šéfa skupiny pracovat.

A naopak, o co bude uhlazenost základních toků částic menší, o to větší silou bude výkonově orientovaný šéf srážený na kolena, ať se mu to líbí nebo ne. Je to podobné jako u rallye. Jezdec dostává z auta výkony na hranici fyzických možností, ale potřebuje se spolehnout, že cesta za zatáčkou je volná a bezpečná. V tomto principu nejsou žádná specifika té či oné branže.

Pokud vidíte v čele skupiny přepracovaného až zoufalého vedoucího pracovníka, vidíte člověka, který se topí v proudu práce, kterou měl směřovat, ne vykonávat. Vidíte před sebou člověka, který nepochopil, že tlak na výkon, není-li podpořen organizováním, má své hranice. A vidíte před sebou člověka, který začíná selhávat naprosto zbytečně. Protože naučit se efektivně organizovat není ve finále žádná raketová věda. Stačí si osvojit několik jednoduchých ale mocných základních principů s organizováním spojených.