Příjemná tvář a vystupování

Jednou jsme na výletě na kolech strávili večer se skupinkou lidí, ve které byli i dva podnikatelé. S jedním z nich jsme potom při debatě otevřeli téma hodnocení lidí. Vyprávěl jsem mu o tom, že někteří lidé mají neuvěřitelný dar vybudovat si velice dobrý vztah ke svým nadřízeným. Nejednou jsou od přírody obdařeni fyzickou krásou, která jim k tomu ještě pomáhá. Vysoké, štíhlé, vzpřímené tělo, pěkná tvář, úsměv, chodící úslužnost. Zkrátka krásný a příjemný člověk, který dokáže způsobit, že o něm lidé mají velice dobré mínění.

Nic proti těmto parametrům. Není nic špatného na tom, když je někdo hezký a příjemný. Naopak, proč ne. Problém ale může nastat, když si uděláme o člověku úsudek právě na základě jeho vystupování
a ne na základě jeho práce. Když se stane toto, zpravidla začnou problémy. Tento člověk může následně začít dominovat nad těmi, kdo jsou méně pohlední, ve tváři zamračenější, v řeči odměřenější nebo méně komunikativní. Navzdory tomu, že tato druhá skupina lidí může být podstatně pracovitější a výkonnější než náš hezký sympaťák, bude na ni doléhat vlna kritiky a nakonec budou oni obviňováni z toho, že skupina nedosahuje dobrých výsledků. Protože nejsou vysmátí, nepůsobí dobře a na první pohled jsou samozřejmě oni těmi, kdo to ostatním kazí.

Je skutečně velice lehké podlehnout šarmu člověka před sebou, jeho výřečnosti, uhlazenému projevu a ještě uhlazenějšímu vzhledu. Pěkná tvář a sympatické vystupování otevírají srdce, ale také svádějí na cestu nespravedlivosti. Proto, když jste šéfem, nemáte právo řídit se hlasem svého srdce, ale jednou jedinou věcí – fakty o vykonané práci toho kterého člověka. Co konkrétní hodnotné a skutečně potřebné pro vaši skupinu je za ním vidět? Pokud se držíte tohoto kritéria, máte pevnou půdu pod nohama.

Když jsem vyprávěl tyto příklady, ten člověk začal postupně uhýbat očima, sklánět pohled na stůl a v očích se mu zatřpytily slzy. Zeptal jsem se jej, co se děje. A on mi řekl: „Víte, právě jsem si uvědomil, že jsem před necelým rokem propustil svého nejvýkonnějšího člověka na stavbách. On možný neměl ideální povahu. Někdy byl prchlivější, nejednou dal do latě naše lidi, subdodavatele i investora, nešel daleko pro ráznější slovo. Možná mohl někdy vystupovat vlídněji, asi ano. Ale faktem je, že dokud byl nad projekty, stavby běžely, byla na nich disciplína, dodržovaly se termíny, na konci byl zisk. A já už rok řeším, že stavby mají problémy, jaké předtím neměly. Proto jsem odevzdal jejich vedení dvěma lidem, kteří mi stále vyprávěli o tom, jak dotyčný člověk není na svém místě, protože neumí jednat s lidmi. Ti dva měli skutečně příjemné vystupování, tak jsem jim na to skočil. Ale uvědomuji si, že výkony za nimi nikdy vidět nebyly.

Daný podnikatel se rozhodl, že člověku, kterého propusti, hned ráno zavolá, a ulevilo se mu. Když druhý den dotelefonovali, řekl mi, že k jeho překvapení jeden druhého rádi slyšeli a dohodli se, že se i sejdou. Nevím, zda se daný člověk do firmy vrátil nebo ne, už jsme se spolu potom neviděli. Jenom vím, že tento majitel firmy už nebude skákat lidem na jejich řeči a vnější projev, ale bude se dívat na fakta.