Povinnosti majitele

 Všimli jste si, že většina lidí má tendenci utratit všechny peníze, které má k dispozici?

Porovnejte si rychlost, s jakou peníze opouští vaši peněženku v závislosti na tom, kolik hotovosti v ní máte. Když máte hotovost 100,- Kč a máte jít na oběd, zaručeně se do toho rozpočtu vejdete (pokud chcete). Pokud máte 1000,- Kč, může se stát, že už nezůstanete při laciném obědovém menu, ale objednáte si specialitu, pivo, dezert a capuccino.

V čem byl rozdíl?

Víte o těch penězích v peněžence a to je základ. Profesionální majitel firmy by měl znát následující nadřazenou zásadu.

Jen se zmíníte někomu o existenci peněz a už vyprovokujete myšlenky na to, jak je utratit. Proto je v mnohých firmách téměř nemožné vyprodukovat rezervy nebo zisk.

Samozřejmě bychom mohli hovořit o rozsáhlých systémech řízení financí ve firmě, ale z pohledu majitele je třeba udělat následující opatření:

Majitel by měl zařídit, že když vstupují peníze do firmy, tak část z nich musí být přesměrovaná na speciální účet. Nemilosrdně, automaticky, z každé platby. Netroufám si odhadnout doporučené procento, jelikož to tak trochu závisí na typu podnikání a na výšce marží, ale může to být například něco mezi 0,5% až do 10% podle typu podniku.

Toto je potřeba odklonit na speciální účet tak, jako bychom odkláněli vodu z řeky do nádrže na období sucha. Takto vznikne speciální účet na investice, rezervy pro případ krize a podobně.

Poněvadž tento účet je ohrožený tím, že o něm majitel ví, mělo by se to zorganizovat tak, že stavy na tomto účtu mu bude střežit loajální člověk, který mu nesmí běžně říkat, kolik se tam nasbíralo.

O tomto účtu je potřeba držet jazyk za zuby. Tvařme se, že ty peníze byly dávno vydané a firma musí pořádně makat, aby dokázala vyjít z toho, co ji na provoz zůstává.

Aby to fungovalo, musí se zpravidla vytvořit speciální konto. Jednoznačně nestačí použít jediný všeobecný firemní účet a vyhlásit, že tato část je virtuální podúčet, na kterém je odložená rezerva. Toto prakticky nikdy nefunguje a rezerva bude raz dva fuč. Dejte všechny peníze na jediné konto a to bude počátek konce vašeho finančního managementu.

Věci mohou být ještě horší. Mnoho lidí má tendenci žít nad svoje poměry a vydává i peníze, které vlastně nemá. Na této tendenci si postavily živnost i banky, které vám dají kreditní kartu a potom si účtují úroky z toho, co jste dlužní, jelikož vědí, že kreditnímu rámci neodoláte. Takto uvažovalo i vedení některých zemí. Asi vás okamžitě napadne například Řecko, ale upozorňuji vás, že při hledání negativních příkladů v této chvíli nepotřebujeme chodit daleko. Jen kdybychom pro případ zadlužování zemí udělali ústavní zákon, že každý poslanec, který hlasuje pro schodkový rozpočet, musí osobně splácet i ze svých příjmů státní dluh, potom by zřejmě přestala tato bláznivá psychóza žití na dluh. Jelikož až tehdy by poslanci konečně na vlastní kůži pochopili, jakou věc vlastně páchají. Takovouto povinnost ručit svým majetkem za zacházení se státními penězi bych dala i premiérovi a každému ministrovi, který nehospodaří vyrovnaně. No a ministr financí by měl počítat s tím, že ho i vystaví na pranýř.

 Naštěstí ve vaší firmě není parlament. Vy můžete jako neomezený plátce zabránit, abyste vydávali peníze, které jsou vaše. Ba co více, vy můžete (a měli byste) část peněz odložit při přijmu na speciální investiční fond a trvat na tom, že firma musí mít vyrovnaný rozpočet a musí dokázat hospodařit i se zbytkem, který jí necháte na běžný provoz.

Pokud uděláte tento speciální fond, možná to bude první reálný zisk, který jste za dlouhá léta udělali.