Neobjasníš, neudělají

Základy plánování VIII
Když se bavíme o směrnicích a účelech, tak je třeba připomenout jeden důležitý fakt. Lidé jsou ve své prapodstatě svobodné bytosti a nedají se jen tak postrkovat. Pokud něco dělají, musí se v tom projevovat jejich vůle.

Motivem konání je i strach. Pokud vás někdo donutí podepsat dokument s přiloženou hlavní revolveru na vaše čelo, jste to stále vy, kdo to podepsal, i když pachatel počítal s vaší ochotou založenou na strachu o život. Můžete zastavit na stopce před křižovatkou, ale ve vašem případě to nemusí být proto, že byste souhlasili s tím, že na bezpečné projetí křižovatky je třeba zastavit, ale ze strachu z pokuty.

Jakákoliv strategie managementu selhává, když nepřivedete lidi k tomu, aby dělali věci, které je nutné vykonat. Generál Eisenhower často říkal, že velení znamená přivést lidi k tomu, aby udělali to, co musí udělat proto, že to chtějí udělat.

Je rozumné objasnit lidem účel nějaké směrnice, pokud má existovat naděje, že ji budou dodržovat. Jestliže směrnice je něco, co funguje, tak by mělo být rozumné chtít ji dodržovat. Problém je ovšem v tom, že lidé nemusí mít ta správná data nebo zkušenosti, případně cesta k úspěchu vede trnitými cestami.

Znáte všechny ty reklamy na zázračné pilulky na hubnutí? Slibují snižování hmotnosti bez hladovění a bez cvičení. Rozumného člověka nenalákají, ale stále se najde dost důvěřivých lidí, kteří zahodí za hlavu zdravý rozum (směrnice) a vydají peníze za něco, co většinou nefunguje. Směrnice říká, že tuk je jen zásoba energie a musíte té energie vydat více, než jí přijmete do těla. Buď zvýšíte výdaj používáním svalů anebo snížíte její příjem ve stravě, případně oboje.

Můžete se samozřejmě snažit prosazovat pravidla objasněním typu „proč?…pro slepičí kvoč“, můžete se i opírat o svou autoritu a doufat, že lidé jednoduše poslechnou. Zkušenosti ale jasně ukazují, že lidé milují svobodu a budou si dělat, co chtějí.

Když chceme, aby dělali to, co je potřebné, tak je musíme přivést k poznání, že to potřebné je zároveň rozumné. Rozumné nemusí být zároveň pohodlné a to je často jádro problému. Toto platí i v politice, tady ale narážíme na paradox. Pravdu má zodpovědný politik, který řekne, že základem dobrého života je tvrdá práce, námaha, trpělivost a odříkání. Manipulátor a populista řekne, že není třeba tak tvrdě pracovat, protože ti méně usilovní a vzdělaní dostanou přerozdělené to, co se zabaví těm usilovnějším a šikovnějším. Bohužel ve volbách hrozí, že lidé si vyberou populistu a neuvědomují si, že ten je nesplnitelnými sliby dostává do chudoby.

Základem každého útlaku je neznalost. Proto diktátoři a populisti propagují zjednodušené představy, které byly zjednodušené do takové míry, že se už staly lží. Jsou však na poslech pohodlnou lží. Lidé by se měli snažit více chápat principy života a ekonomiky, potom by nebyli rukojmími vlastní neznalosti.

Pokud chcete mít dobře fungující firmu, musíte objasňovat lidem směrnice, které nejsou ničím jiným, než zdravým rozumem. Každá směrnice má jeden či více účelů a velmi zvýšíte šance na její dodržování, když ten účel lidem objasníte. Obětovat minutu na objasnění účelu příkazu, který vydáte, může ušetřit celé hodiny, které byste ztratili, pokud se příkaz nesplní.

Strategie plánování –  to všechno se neobejde bez dobrých účelů a směrnic.