Nejhorší zrada

Posledních 18 let jsem strávil jako učitel manažerů. Mluvil jsem k tisícům lidí o tom, jak zlepšit fungování organizací a snažil jsem se zlepšit život šéfům a jejich zaměstnancům. Aby to bylo možné, musel jsem se i já celou dobu učit. Zjistil jsem, že ZVĚDAVOST je nesmírně hybná síla.

Chtěl jsem se něco dozvědět a chtěl jsem se o ty vědomosti a zkušenosti podělit. Zkoumat věci je zajímavé už samo o sobě, ale definitivní radost přichází až tehdy, když tu moudrost dáte dále.

Po několika letech jsem si ale uvědomil, že navštěvuji firmy a mluvím opakovaně o těch samých základech. Vzhledem k tomu, že některé chyby manažerů se podobají jako vejce vejci, musel bych ještě dalších 100 let chodit po firmách a napravovat tam chyby. Kdybych dalších 50 roků přednášel i tak bych zasáhl jen zlomek publika, které potřebuje tyto věci slyšet.

Poškrábal jsem se za uchem a začal uvažovat nad tím, jak to dělat efektivněji a přišel jsem k závěru, že musím začít používat prostředky masové komunikace. Přibližně před rokem jsem začal ostýchavě psát tento blog a dnes konstatuji, že ho četlo více lidí, než jsem kdy vyškolil na seminářích. Začal jsem nahrávat své přednášky na video, publikovat je, ale postupně jsem pochopil, že to bude vyžadovat více, než jen postavit kameru na stativ a stisknout tlačítko nahrávání.

Za rok jsem musel nasát více dat o vyrábění filmů, zvuku, optice, scénářích, než by se vešlo do studia běžné vysoké školy. Stále jsem v této oblasti jen zelenáč, ale už vidím světlo na konci tunelu. I nadále budu přednášet, protože mít před sebou živé lidi, kteří se ptají je něco, co se nedá celkem ničím nahradit, ale když dělám film, tak vnímám za kamerou tisíce lidí, kteří by se mohli dívat, předvídám jejich reakce a vyprávím jim příběh, ze kterého se mají poučit.

Děláním filmů si zároveň plním sen, který nosím v sobě od dětství. Vždy jsem chtěl být vypravěčem příběhů a asi není rozsáhlejšího publika, než jsou diváci filmů. Vyprávět o managementu se možná zdá být sucharské, ale ve skutečnosti není. Ve firmách jsou živí lidé, jsou to bytosti, které se snaží lépe přežívat a jejich práce je důležitá. Svádějí každodenní boj se svými slabostmi, nepřízní osudu. Jejich život je reálný, plný emocí a je potřeba jim pomoci.

Snažím se nejen mluvit o odborných věcech, ale také inspirovat. Vždyť každý člověk by si měl splnit svoje sny a udělat ze svého života umělecké dílo.

Váš život je něco, na co se jednou podíváte zpět, a přeji každému, aby to, co uvidí, bylo něco, co stálo za to. Starejte se, aby to byl boj za dobrou věc, užitečně strávený čas, aby období námahy nakonec vystřídala radost a vykročení za novými věcmi. Jen na cestě za dobrými cíli budete cítit štěstí. Ne každý z vás bude někoho vést, tak se alespoň přidejte k někomu, kdo povede vás a budete mu důvěřovat.

Nikdy byste neměli zmenšovat svoje sny a potenciál. Vy ne. Okolo vás bude hromada jiných lidí, kteří se cítí být povolaní říkat vám, co všechno nemůžete a na co nemáte. Potkáte se s lidmi, kteří vám budou říkat, co všechno jste udělali špatně. Možná vás i někdo srazí k zemi, ale váš úděl vás vyzívá, abyste znovu vstali a znovu kráčeli ke svému cíli.

Neustále se učte, zajímejte se a dávejte. Stanovte si cíle a jděte za nimi. Nedejte se odradit. Vždy se dá znovu vstát a jít za cíli.

Vzdát se svých cílů je nejhorší zrada, jaké se můžete dopustit.