Pokud dáte pozornost jen chudým, bude společnost chudá. Nejenom proto, že řetěz je jen tak silný, jako jeho nejslabší článek, ale proto, že snažit se pomáhat jen těm nejméně zdatným, může uvrhnout i ty silné do katastrofy. Ať si někdo nemyslí, že ti nejschopnější lidé mají na růžích ustláno.
Představte si rodinu, kde mají dvě děti. Jedno z nich bude dobrým žákem, jeho školní povinnosti nevyžadují velkou pozornost rodičů. Zato ten druhý žáček, ten nosí pětky, poznámky, škola je u něj neustálým zdrojem stresu v rodině. Nikoho nepřekvapí, když ho budou rodiče doučovat, věnovat se mu, nutit ho do domácích úkolů a podobně. Představte si, že problém je tak vážný, že slabý žák si už odkrojí značný podíl času, který rodiče mohou dětem poskytnout.
Kdybyste byli lepším žákem a vadilo by vám, že se rodiče věnují téměř výhradně vašemu méně úspěšnému sourozenci, co byste udělali, aby obrátili pozornost na vás?
Tušíte správně, vždyť vám rodiče dávají přesný návod, co na ně funguje. Spusťte se, zhoršete se, začněte vyvádět nepřístojnosti a stoprocentně se vám začnou věnovat.
Problém je negativní motivace. I pozornost je jistá míra odměny, a když je věnovaná negativům, tak provokuje vznik ještě většího počtu negativ. Ať si nikdo nemyslí, že pozitiva jsou samozřejmá. Obvykle totiž musí někdo pěkně tvrdě pracovat na tom, aby věci fungovaly dobře.
Podobně to funguje i ve společnosti všeobecně. Například na progresivním způsobu zdanění není nic spravedlivého. Naopak, je krajně nespravedlivé. Když někdo udělá 10x více, nemá platit 30x více. Jakmile zanedbáváme nezdanitelnou částku, která už i tak zvýhodňuje lidi s nízkými příjmy, tak spravedlivé je, že 10x vyšší příjmy rovná se 10x vyšší daně a hotovo.
Chudší lidé jsou životně závislí na tvořivosti podnikatelské obce. Jestliže ji bude společnost drtit kdejakými neúnosnými odvody, tak ztratí hodně energie hledáním úniků, ztratí chuť vést a vytvářet příležitosti. Progresivní zdanění je ideologicky výslovně marxisticko/leninské řešení. Říká to, že vyšší příjmy nejsou podložené, zbytečně je někdo produktivnější a schopnější, na jeho výdělky nalepíme nápis „podezřelý z vykořisťování“, a proto tyto příjmy zabavíme a přerozdělíme „chudákům“.
Jen málokomu dochází, že vysoké daně jsou rovněž znárodněním, jen k tomu nedochází s nasazenými bodáky, ale v bílých rukavičkách. Ale nenechte se opít rohlíkem, je to stále marxismus ve své nejhlubší podstatě.
Nedělejme si iluze o mravnosti některých nejbohatších lidí, ale na druhé straně je lež tvrdit, že velké příjmy jsou automaticky projevem zloby a vykořisťování. Máme Demitru a Šatana zdaňovat x-krát více jako druholigového hokejistu? Proč? Kde je spravedlnost?
Zajímavé je, že v celé historii najdeme ukázky toho, že dobročinnost fungovala nejlépe tam, kde byly nízké daně, kulturnost, tolerance a dostupná spravedlnost.
Podobné mechanismy fungují i ve firmách. Nejvíce energie věnujte nejlepším lidem, nejen ve formě peněz, ale i ve formě pozornosti. Chcete skutečně vědět, proč někdo u vás vydělává více, než jeho kolegové?
Tak investujte čas do toho, abyste skutečně pozorovali ty schopné i méně schopné. Zcela jistě dojdete k závěru, že rozdíl je v první řadě v nasazení, inteligenci a ochotě na sobě pracovat. Asi vás nenapadne, že lepšímu člověku vezmete jeho příjmy a přidělíte je tomu méně zdatnému. Proč by mnoho lidí volilo politika s podobnými názory je tak trochu paradox moderní doby. Ale spravedlnost funguje. Snižování životní úrovně nejchudších obyvatel bude mít na svědomí právě strana, kterou nejchudší obvykle volí, jen jim to tak lehce nevysvětlíte…
Kdybyste byli generálem stíhacího letectva a konečně by dorazily nejnovější stroje, dali byste je v první řadě těm slabším pilotům, co nikdy nesestřelili nepřátelské letadlo, abyste zvrátili vesmírnou nespravedlnost? Ne, dali byste ty nejlepší stroje svým stíhacím esům, jelikož oni by vám vyhráli většinu vzdušných bitev.
Podpořte nejprve produktivní lidi, oni se vám odmění přebytkem produkce. Jen tehdy dokážete myslet na solidaritu, když bude velká produkce. Všechno ostatní je jen mazání medu kolem pusy.