Lidé neopouštějí firmy, ale manažery?

Situace na trhu práce je již několik let kritická. Kandidátů je stále méně a firmy se předhání v poskytování nejrůznějších benefitů. Stal se z toho úplný hon a organizace se dostaly do bludného kruhu, kdy si přeplácením přetahují zaměstnance. Z praxe ale vidíme, že pohádková mzda ani nejnabitější benefitní program stejně nedokážou zabránit odchodu klíčových lidí. Jak je to možné?

Šikovní pracovití lidé, i když do značné míry fungují samostatně, vedle sebe potřebují vedoucího (lídra), který určuje jasný směr. Chtějí mít po svém boku člověka, kterého si mohou vážit a respektovat ho. V práci trávíme minimálně 8 hodin denně a určitě je chceme trávit v partě lidí, která táhne za jeden provaz. A kdo ji vytváří? Kdo je za toto zodpovědný? Právě vedoucí… Proto je na místě říct, že lidé často neopouštějí firmy, ale manažery. Z naší dlouholeté zkušenosti můžeme říct, že vedoucí se nevědomky dopouštějí chyb, které způsobují odchod klíčových lidí. Které to jsou?

1. Nedostatek pozornosti 

Většina manažerů věnuje primární pozornost problémovým pracovníkům, kteří nedostatečně produkují a negenerují požadované výsledky. Pak jim ale nezbývá čas na ty šikovné, kteří si se spoustou věcí poradí sami. Každý člověk ale více či méně potřebuje pozornost. Tím, že ignoruji své nejlepší lidi a jejich výsledky beru trochu jako samozřejmost, v nich mohu pěstovat pocit nedocenění.

2. Dlouhodobá tolerance neproduktivních lidí

Nedostatek kvalitního personálu dohnal mnohé firmy k tomu, že najímají „vše, co má ruce a nohy“. Vybraný člověk pak bohužel někdy nemá výsledky a jeho pracovní morálka je nízká. Šéf mu tento přístup toleruje z obavy, že nikoho jiného stejně nenajde. Tím nastává velmi nebezpečná situace. Když u někoho toleruji, že dělá svou práci třeba na 50 %, snižuji si postupně standard, který odvádějí ostatní. I tahouni, kterým na firmě záleží, si časem řeknou, proč bych se snažil? Někdy je to ještě korunováno tím, že oba typy pracovníků dostávají stejnou mzdu.

3. Zaměření na nedostatky

Někteří vedoucí mají pocit, že nejlepší cestou, jak posouvat své lidi, je zaměřit se na jejich chyby. Jedno z manažerských pravidel ovšem říká, že čemu dáme pozornost, to má tendence narůstat. Pokud se tedy budu dívat na to, co mí lidé udělali špatně, vidím toho logicky víc a víc. A na lidi samotné to má negativní dopad – demotivuje je neustálá „konstruktivní“ kritika ze strany nadřízeného. Pokud se ale u svých lidí zaměřím na jejich silné stránky a hledám cesty, jak jich maximálně využít, umožním jim vítězit a být v práci opravdu dobrý. A to je velkým motivátorem pro spoustu zaměstnanců.