Leader versus vedoucí. Je to stejné?

Člověk asi tuší, že ne každý šéf je dobrým vůdcem a vztah mezi těmito pojmy se snaží definovat mnohé knihy či slovníky. Výsledek tohoto porovnání bývá častokrát složitý a pro mnohé z nás se zdá být vůdcovství prakticky nedosažitelné. Vždyť nejednou to vypadá, že vůdce je ten, kdo je hezký, diplomatický, charismatický, skvěle komunikuje či dokáže nadchnout lidi. Mít tyto lidské kvality je samozřejmě velkou výhodou pro lidi, kteří chtějí opravdu vést. Otázkou však je, jestli jsou tím klíčovým parametrem finální úspěšnosti vůdce a jestli ti, co tyto vlastnosti nemají, jsou odsouzeni k neúspěchu.

Diplomacie nebo charisma nestačí

Výše uvedené parametry naštěstí nebudou tím hlavním kritériem na posuzování kvality vůdce. Přítomnost i minulost nám dává množství konkrétních příkladů politiků a šéfů firem, kteří měli daleko do ideálu fyzické krásy, kultury projevu či charismatického vystupování, a navzdory tomu dosáhli výrazných úspěchů. A naopak, mnozí charismatičtí, populární a kultivovaní jsou už nejednou zapomenuti. Musí tedy existovat něco základnější, co rozhoduje o úspěchu anebo neúspěchu vůdce.

Zkusme se na to podívat pomocí pár jednoduchých příkladů. Když například v budově začne hořet, ve filmu se strhne přestřelka anebo v průběhu dovolené zavládne nuda, kdo se stává spontánním vůdcem skupiny? Lidé jdou evidentně za tím, kdo dokáže chytit zástavu do svých rukou, začne vydávat jasné pokyny a svým jednáním způsobí pohyb lidí okolo sebe. A oni za ním jdou, i když to není oficiální ředitel nebo hlava rodiny. Jdou za ním, protože tento člověk má – na rozdíl od ostatních – jeden parametr navíc: Je schopný stanovit jasný směr a přivést ostatní ke konkrétním akcím, kterými budou vítězit.

Dobrá atmosféra je fajn, ale…

Skupina ve finále může být složena ze samých příjemných a přátelských lidí včetně šéfa samotného, může v ní být výborná atmosféra. Ale to není to, co jí přinese úspěch. Skupina může mít i mnoho skvělých plánů a nápadů na svůj další rozvoj, ale ani ty jí nemusí přinést dobrou budoucnost. Co skupina ve skutečnosti potřebuje, je mít na čele člověka se schopností vydávat a prosazovat příkazy a rozhodnutí vedoucí ke splnění definovaných programů či cílů, které přivedou skupinu k výsledkům a  prosperitě.  A přesně tady jsme u podstaty vůdcovství, která je až překvapivě jednoduchá.

Slabý vůdce je člověk, který může být přátelský, u lidí populární a oblíbený, je s ním zábava, ale nevydává žádné anebo slabé příkazy. A když je i vydá, následně neprosadí jejich splnění. Lidé v takové skupině mohou vypadat vysmátí a spokojení se svým vedením – ale kam jdou jako skupina, když administrativa má prostoje, obchodníci nemají schůzky, na provozu je vysoká chybovost anebo není na výplaty? Je jisté, že tato skupina se začne rychle rozkládat morálně i ekonomicky, bez ohledu na to, jak jsou teď lidé se svým šéfem spokojeni či jakou má mezi svými lidmi vybudovanou popularitu.

Kdo je tedy dobrý vůdce?

A naopak. Dobří vůdcové jsou lidé, kteří přesně vědí, kam se má jejich skupina (firma, oddělení v ní) dostat a dostanou ji tam. Jsou velmi pracovití a aktivní, neustále systematicky pracující na tom, aby jimi vydané programy a příkazy byly dotaženy k požadovanému výsledku. Jejich velení není plné zákazů a omezení, je mnohem více usměrňováním pozitivní laviny, kterou spouštějí svojí osobní aktivitou vůči okolnímu světu. A lidi jsou rádi, že mají šéfa, který věci rozumí, ví co má dělat a který svým vlastním příkladem a jasným velením směřuje skupinu k výkonům a přežití.