Kodex manažera

Na letošní listopad pro vás opětovně připravujeme konferenci s podtitulem „Jak být šťastný v práci i v soukromí?“

Těšit se můžete na 3 odborníky a 6 témat.

Jedním z přednášejících bude Pavel Ranc, konzultant a trenér Business Success.

Pavel má v oblasti vedení lidí a managementu jako takového více než 15 let zkušeností a na podzimní konferenci vystoupí se dvěma tématy. Jedním z nich bude „Kodex manažera“.

Pavle, jak Tě napadlo vybrat si jako jedno z témat pro letošní konferenci právě „kodex manažera“?

Vedoucí pracovníci dostávají v posledních letech neuvěřitelně zabrat. A to nejen ze strany zaměstnanců, ale i majitelů firem. Jsou pod obrovským tlakem, u mnoha z nich se to přenáší i do soukromí a výsledkem toho všeho je vyhoření, ztráta motivace a možná i zbytečný přestup do jiné firmy. Často je to jen krátkodobá úleva, protože problémy přijdou znovu, jen tváře budou jiné. Kodex manažera je desatero toho, co ještě může vedoucí pracovník či manažer udělat osobně pro to, aby se jeho týmu dařilo a pokud to udělá čestně a důsledně, měl by vědět, že udělal vše, co bylo v jeho silách. Bez dalších vlastních výčitek vůči své osobě.

Proč si Ty osobně myslíš, že právě toto téma je tolik palčivé pro mnoho pracovníků ve vedoucí pozici?

Každý den hovořím s manažery a mnoho z nich má pocit selhání na své pracovní pozici, přestože o tom ne vždy mluví nahlas a otevřeně. Z našich rozhovorů vyplývá, že se většinou cítí zodpovědní za nedostatek pracovníků, za to, že klesá efektivita realizace zakázek, za stoupající náklady a za mnoho dalších věcí, které je nesnadné, ne-li téměř nemožné z pozice vedoucího ovlivnit. Existuje mnoho vnějších vlivů se kterými se musí firmy vypořádat a pokud je nemohou změnit, pak by neměli na ně plýtvat drahocenným časem a energií. Namísto toho se musí pustit do věcí, které se změnit nebo vylepšit dají.

Existuje něco jako „ideální manažer“? Je to vůbec možné?

Každý člověk je individualita a platí to i na manažery. Každý vedoucí je v něčem skvělý a každý má i své rezervy. Ideál manažera se dá definovat a pro vedoucí pracovníky je to skvělé zrcadlo, nejen pro možnost pojmenovat si vlastní rezervy, ale hlavně pro možnost docenit své osobní kvality. Vedoucího pracovníka málokdo pochválí, ale kritiku musí snášet denně z různých stran. Tak jako platí, že mnoho řadových pracovníků je nedoceněných ve své práci, u manažerů platí, že je nedoceněn téměř každý z nich. Dělají mnoho práce, investují spoustu osobní energie, aby své skupiny udrželi v chodu, efektivitě a ziskovosti.

Ale zpětnou vazbu a ocenění dobrých výsledků má možná jeden z padesáti.

„Loajalita, oddanost a věrnost firmě a zákazníkům se už nenosí.“

Co považuješ za největší problém při vedení lidí?

Vidím, že vztahy mezi lidmi upadají. Zdá se, že lidé dokážou přežít i bez podpory ostatních. Ženy nepotřebují muže, muži nepotřebují ženy, děti nepotřebují rodiče, zaměstnanci nepotřebují zaměstnavatele a zaměstnavatelé mají mnohem méně prostoru vytvářet osobní vazby se svými lidmi, než tomu bylo dříve.

Jakoby loajalita, oddanost a věrnost firmě a zákazníkům se už nenosila. Čím je to přesně způsobeno, to by možná dokázal zodpovědět nějaký odborník sociolog. Osobně příčinu neznám, ale vidím důsledky. V každém případě to klade mnohem vyšší nároky na kvalitu vedení lidí, na schopnosti manažerů. Čím horší je stav osobností v týmu, tím lepšího šéfa, nebo chceme-li lídra, potřebují a tím méně chyb „je dovoleno“ ve vedení týmu udělat.

S jakými předsudky se podle Tvých zkušeností manažeři nejvíce perou? Co jim bere nejvíce energie?

Neví přesně, co mohou od sebe a svých lidí chtít, kde jsou skutečné hranice toho, co se dá reálně zvládnout a co už patří do kategorie zbožné, ale nesplnitelné přání. Dále to, že se nechávají od svých lidí zahnat do kouta a někdy zcela nepokrytě vydírat, a že to musí tolerovat, aby o své lidi nepřišli. Nepřidává tomu ani situace na trhu práce, tedy rozšířené: lidé nejsou, a když jsou, tak nechtějí pracovat. Nejedna firma a tedy i manažer se potýká s tím, že mladí lidé potřebují 5-10 let, aby byli své firmě přínosem. Další, s čím se setkávám je to, že manažerem nebo obchodníkem se člověk musí narodit, že není možné si ve firmě vychovat nástupce bez toho, aniž by firma trpěla. Je toho mnoho, čím se manažeři trápí, mnoho z těchto tvrzení se stalo všeobecnou pravdou a lidé na nich zakládají svá rozhodnutí. A tím limitují sami sebe a své možnosti.

Rezervujte si své místo na konferenci „Jak být šťastný v práci i v soukromí?“