Kdy má vedoucí přitlačit a kdy naopak takový přístup škodí?

Existují chvíle v kariéře každého vedoucího, kdy má chuť vůči svým lidem použít střelnou zbraň. Okamžiky, kdy se mu zatmí před očima a křik šéfa pak slyší celá firma. Tým obvykle v reakci na něj zaraženě mlčí a jde si po svém, než napětí zmizí. Otázka ovšem zní, zda se něco v produkci týmu dlouhodobě a trvale zlepšilo.

 

I vedoucí je jen člověk

 

Samozřejmě, že i vedoucí je jen člověk, kterému občas dojde trpělivost, ale před nekontrolovatelnými výbuchy hněvu velký pozor, více toho zničí, než napraví. Chybou by také bylo, jak mají někteří vedoucí pracovníci ve zvyku, stále se usmívat a působit „pozitivně“. To je přetvářka a lidé cítí na pozadí šéfovu nejistotu a obavy. Kdy má být vedoucí kamarád a kdy přitvrdit?

 

Pozitivní přístup je příjemný většině lidí a je to forma komunikace vedoucího pro období, kdy tým plní plán, kdy je produktivita na požadované úrovni kvality a kvantity. Vedoucí by měl dát najevo, že vnímá nasazení svých lidí a že si váží jejich odvedené práce. Vypít si se svými lidmi kávu, poobědvat nebo pobavit se o tom, co nového doma. Pokud vedoucí zjistí, že se něco nepodařilo na 100 %, maličkost, kdy někdo přišel pozdě o pár minut do práce či na poradu, ale jinak mají všichni práci hotovou, by disciplinární opatření měla být mírná. Vedoucí musí odchylky od optima napravit a dotyčné na chyby upozornit, ale jemně, s citem.

 

„Jednoznačně“ neznamená s křikem nebo hystericky

 

Vedoucí by neměl naopak váhat přitvrdit v situacích, kdy je třeba, aby jeho lidé zmobilizovali veškeré své schopnosti a rychle se chopili svých běžných povinností nebo převzali nějaké další. Veškeré krizové situace, nebezpečné stavy nebo stagnující produkce, si žádají jednoznačnou razanci. Nikoli hysterický řev a nadávky, ale promyšlený, s velkou naléhavostí komunikovaný, neodolatelný tlak ve formě příkazů k logickým akcím, která vedou k okamžitému splnění ze strany členů týmu.

V nebezpečných situacích běžný člověk akceptuje vůči sobě tvrdou a nekompromisní jednoznačnost. Na kapitána letadla před zřícením si nebudou pasažéři stěžovat, že na ně křičí, co mají dělat, aby zachránil, co se dá.

 

Nechtějte po lidech nemožné!

 

Běžný pracovník v podřízené pozici se vzbouří, pokud mu jsou zadávány nesmyslné úkoly a očividně se plýtvá jeho silami. Nebo pokud jsou jemu přidělené úkoly podle jeho názoru zcela nad jeho síly. Když zaměstnanec cítí, že vedoucí po něm chce něco, na co rozhodně nemá, má tendenci to vzdát a vymýšlí plán úniku. Pokud tedy vedoucí chce po členu svého týmu nemožné, je zcela jedno, zda je příjemný nebo despoticky. Výsledkem bude nesplnění úkolu a oboustranná prohra.

Když je splnění úkolu možné a zaměstnanec pouze ztrácí vytrvalost či morálku, očekává se od vedoucího, že člena svého týmu podpoří a pomůže mu překážky zvládnout. Zvládnuté úkoly, splněné produkční kvóty, úspěšně odvrácené hrozby nebo nebezpečí a fungující vztahy v týmu jsou jediným výsledkem, který ospravedlní lokální tvrdost a zvýšené nároky.

 

Tip: Než použijete sílu a tlak, zvažte, zda chcete svému podřízenému pouze dokázat, že neměl pravdu (a vy ji máte), nebo zda ho vedete k produkci a vaším tlakem pouze pomáháte překonat jeho neochotu.