Kdy je největší pomocí druhým nepomáhat?

Pomoc dává hlubší význam mezilidským vztahům a spojuje naše životy jako pevné vlákno, na které se můžeme spolehnout. Pomoc druhým mimo jiné naplňuje i nás samotné. Jedinec sám o sobě bez podpory a pomoci okolí nežije snadno. Považujeme pomoc za přirozenou součást našeho fungování. Doma pomáháme partnerovi, rodičům, dětem. V práci zase kolegům, nadřízeným, podřízeným, obchodním partnerům. Na ulici starším, lidem v nouzi a vůbec vždy, kdy cítíme, že je to třeba.

Odvrácená strana pomoci

Existují ovšem i situace, kdy je největší pomocí druhým nepomáhat. Dobří lidé (a těch je většina) snadno svou snahu pomáhat přehánějí a jejich okolí toho využívá, ba dokonce zneužívá. Žena, která se stala otrokem vlastní rodiny, majitel firmy, který zaměstnává lidi, platí je, ale pracuje za ně, rodiče, kteří dělají za své děti naprosto vše včetně úkolů do školy… Výsledkem je po čase degradace zodpovědnosti osoby, na kterou pracují druzí a která sama nemusí skoro nic. Takový člověk si zpravidla zvykne na pohodu a blahobyt, a odmítá se aktivně zapojit do produkce, jednoduše řečeno pomoc nevrací. Okolo takového člověka bývají lidé frustrovaní, přepracovaní a nespokojení, mají pocit, že je tento člověk opustil a že už mu na nich nezáleží, což je také pravda. Jak to celé začalo? Poskytnutou pomocí, která možná ani nebyla nutná, a hlavně nebyla kompenzována zpět tomu, kdo ji poskytl.

Převzetí zodpovědnosti

Asi není nutné připomínat, že zodpovědnost je pozitivní a žádoucí u každého člověka. Zodpovědnost znamená, že někdo dokáže vzít běh událostí do vlastních rukou, protože mu není jedno, jak se věci vyvinou. Takový člověk nespoléhá na náhodu nebo osud, či jiné lidi. Vidí, že může něco změnit k lepšímu a udělá to. Vidí, že může zabránit zhoršení a zabrání mu. Mít v týmu zodpovědného člověka je jako balzám na duši, je tady pro sebe i druhé a je neustále připraven zasáhnout. Co myslíte, že se stane se zodpovědností člověka, kterému někdo neustále „pomáhá“? On si na pomoc tak zvykne, že se pro něj tento nový stav, totiž to, že jeho problémy řeší okolí, stane naprosto normálním. A časem začne dokonce lidem kolem sebe vyčítat, když jeho problémy neřeší a když se on necítí komfortně. A začne být na lidi kolem sebe nepříjemný, a máte po čase z původní opory týmu prudiče, se kterým je lépe nebýt.

Lidová moudrost o rybáři, který odmítl hladovému chytat den za dnem další ryby, ale trval na tom, aby se dotyčný naučil chytat ryby sám, a tak se stal samostatným a nezávislým, je neuvěřitelně pravdivá. Skutečná pomoc totiž musí přinést větší míru svobody a volnosti pro všechny zúčastněné, nikoli závislost a frustrace.

Nasměrování správným směrem

Zvažte, když od vás někdo žádá pomoc a podporu, zda je žádaná forma pomoci skutečně tím nejlepším způsobem, jak pomoc poskytnout. Nebylo by lepší dotyčného nasměrovat, aby se danou věc naučil sám? Nestačilo by někoho morálně podpořit a povzbudit, ale nechat ho, ať věc vyřeší? Musíte o všem rozhodovat sami? Bylo by možné, nechat lidi kolem vás, aby si způsob řešení našli a rozhodli o něm sami?

Je to samozřejmě jako se vším, když se někdo učí, na začátku asi udělá chyby. Chyby jsou cenou za výuku, jsou lekcí. Zajistěte, aby proces učení pokračoval bez velkých škod a ztrát, malé prostě odepište. To, co chcete mít na konci, je samostatný zodpovědný člověk, který se umí rozhodovat sám a záleží mu na sobě, na lidech kolem a tomto světě. A vy toto můžete umožnit.