Kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Ale jak na to?

Pro mnoho lidí je dnešní doba mírně řečeno nevlídná. Jsme bombardováni různými špatnými zprávami, katastrofickými předpověďmi, do toho mnoho lidí řeší základní ekonomické problémy díky inflaci a drahotě. Možná to není váš případ, ale to neznamená, že radost ze života nemůžeme ztratit i z jiných důvodů. Jsou lidé, možná někoho takového znáte, kteří hýřili nápady, vždy do všeho šli plní energie, a to ve všech oblastech života. Myslím tím ve vztahu k sobě, k rodině a práci, případně ještě v jiné skupině. Prostě jste pozorovali, že se nezastaví a když jste se takového člověka zeptali, jestli není unavený, odpověděl: „A z čeho bych měl být unavený? Mne vše baví“.

Žít na plné pecky

Takový člověk se s velikým zaujetí staral o sebe, své zdraví, svou kondici a nezřídka i o své vzdělávání, staral se o partnerské vztahy, rodinu, vymýšlel akce, dbal na společné cíle a jejich dosahování, byl plný lásky, když mluvil o partnerce nebo partnerovi a když měl děti, tak je miloval a byl jim dobrým příkladem. Ve své skupině byl lídrem, hybatelem věcí, velmi produktivní a tvořivý. Prostě žil na plné pecky, aniž by chodil „pařit“ a na jiné akce, o kterých mnozí říkají „žít naplno“.

Být bez energie

Poté se něco stalo. Dívali jste se na stejného člověka a přes to jste viděli zcela jiného. Byl otrávený, bez energie, bez chuti vymýšlet, tvořit. Prostě pravý opak. Co se stalo? Možná v něčem selhal, a tak trochu se od ostatních díky studu odtáhl, možná nedosáhl nějakého cíle, možná začal mít pocit, že už dosáhl všeho, a tak ani neměl myšlenku na další cíle, možná mu nějaká autorita poradila, aby zvolnil, možná to vše, co pro druhé dělal, jak žil a jaký byl, nedokázali nejbližší ocenit nebo možná mu někdo právě proto, že je tak dobrý, házel klacky pod nohy a on nebo ona přestali věřit, že dobrý člověk, který se rozdává bez omezení a podmínek, je žádaný. V takové chvíli si takový člověk pokládá otázky na smysl toho všeho, co dělal a přijmul myšlenku, že platí „lidová“ moudrost „za dobrotu na žebrotu“.

Jak z toho ven?

Je to prosté. Musí si definovat a vrátit vše úspěšné z minulosti. Znovu zrychlit, znovu začít se vším, co ho naplňovalo, obnovit svůj účel jít druhým příkladem a, to je asi nejtěžší, nepotřebovat chválu, souhlas nebo soucit, aby mohl fungovat.

Nakonec musí udělat to nejdůležitější. Asi máte zkušenost, že člověk, kterému se nedaří, má pozornost upřenou na minulých nezdarech, další kategorií jsou lidé, kteří žijí jen přítomností. Jsou tak trochu nervózní, znudění, otrávení tím, co je okolo nich. To nejsou asi ideální stavy, že? Co by tedy bylo tím ideálem, který člověku umožní překonávat překážky a místo problému vidět výzvy?

Omlouvám se, že odpověď zní až moc jednoduše: Je třeba mít vytvořenou představu budoucnosti, definované cíle, a to vše podpořit hodnotným účelem. Jestliže teď vidí budoucí stav, tak lehce zvládá cestu, protože vidí, kudy musí jít a vidina něčeho hodnotného dává člověku sílu a chuť. No a aby to vše bylo stabilní, nesmí člověk nikdy zapomenout na čerpání znalostí. To je celé kouzlo kvality života.