Jak prosadit pravdu ve společnosti?

Všimněte si, že někteří z nejhorších nestvůr lidské historie měli alespoň nějaký čas velkou podporu mas.

Jak je to možné?

Hitler se prosadil ohnivými projevy, ve kterých dokázal jednoduchými slovy oslovit pokořený německý národ.

Nešlo jen o to, že hovořil srozumitelně, ale vystihl i to, že pokořený, zbídačený národ přímo prahnul po slovech o lepším životě, lepší budoucnosti pro Němce a přímo potřeboval slyšet slova v emoci nenávisti, potřeboval slyšet, že někdo je na vině v této mizérii a někdo si to odskáče. No, a někdo si to odskákal. Doplatili na to Židé, různé menšiny, oponenti režimu a samozřejmě samotní Němci! Jejich neschopnost odhalit důsledky Hitlerovi představy o řešení problémů dostala tento národ ještě do horšího stavu než na konci I. světové války.

Z toho bychom měli pochopit pár základních zásad pro práci s masami lidí.

V první řadě musí řečník použít taková slova, jaká by použili jeho posluchači, přinejmenším to musí být takové vyjádření, kterému dokážou porozumět. Pokud chce někdo nabídnout nějaký účel, tak by si skutečně měl dát tolik práce, aby zjistil, jak by to řekli jeho posluchači. Jinak budou nabídnuté věci odmítat stylem: „Nevím, co to je, ale mě to uráží…“

Velmi často vidíte inteligentní politiky neinteligentně používat nesrozumitelná slova, která většina posluchačů musí odmítnout.

Další katastrofa pro demokracii jsou politici, kteří sice prosazují rozumné myšlenky, ale nedokážou se přizpůsobit emoci posluchačů. Řečník musí dobře vědět, jestli nějaké téma vyvolává hněv a tehdy je třeba hovořit v hněvu. Jinak poselství nedorazí! Pravý demokrat má tendenci mluvit uhlazeným hlasem už i proto, aby se jasně odlišil od netvorů, jako byli Hitler, či Mussolini. Navíc, každý úspěšný populista ovládá umění použití emocí. Jenže demokrat se chce odlišit a neuvědomuje si, že i když má pravdu, jeho posluchači ho odmítnou.

Proč?

Protože obyčejný člověk nedá za pravdu tomu, kdo má pravdu, ale tomu, kdo vytvoří dojem srozumitelnosti. Tady nejde jen o myšlenky a jejích použitelnost, ale i o schopnost říct je takovým způsobem, aby byly přijatelné.

Nestačí mít pravdu v principech, ale je třeba ji mít i v tom, jak ji prosadit. Chce to hlásat dobré cíle, slušné, takové, které slouží většině. Většina lidí má cit pro dobro a slušnost, ale často jim chybí příslušné vzdělání a tak je opíjí rohlíkem populisti, kteří je ovládají emocemi a jednoduchými slovy. Ale pamatujte, i pravda se dá říci jednoduchými slovy.

Toto platí na celonárodní úrovni, ale i na úrovni malé firmy.