Když někomu zakryjete oči, tak ví, že nevidí a podle toho se zařídí. Pokud má někdo oči otevřené, ale podléhá nějakému bludu, je na tom o dost hůře, než ten slepý. Hovoříme totiž o fixních ideách.
Abychom si to objasnili, uvedu příklad z vlastní praxe.
Ještě za studentských let jsem si vypomáhal čtvrtinovým úvazkem – dělal jsem šoféra ve škodovce 1203. Jednoho dne jsem se bavil s kolegou, který mi popisoval údajnou slabost motoru. Za horkých dní pořádně nefunguje palivové čerpadlo, horka měla způsobovat, že benzín se mění na páru a pumpa potom běží naprázdno, což následně způsobí vynechávání motoru. Zdálo se mi to divné, ale víc jsem se nad tím nezamýšlel.
Neuběhl ani týden a měli jsme se šéfem absolvovat cestu na střední Slovensko, bylo horoucí léto a teploty výrazně překračovaly 30 stupňů. Už někde u Nitry motor začal vynechávat a ihned jsem si vzpomněl na nedávnou debatu o nefungující palivové pumpě. Auto jsme na chvíli odstavili, potom jsem nastartoval a vozidlo fungovalo normálně. Trápení pokračovalo na cestě přes Donovaly. Dokonce jsme si naplnili láhev s vodou a oblévali jsme čerpadlo, které opakovaně zlobilo. V Ružomberku jsme vyřídili všechno, co bylo třeba, a cesta zpět už byla jenom velkým trápením. Se šéfem jsme rozebrali údajnou příčinu a on přikyvoval, že tak nějak to může být. Poskakováním vpřed v hrozném horku jsme se přiblížili opět k Nitře a tam jsme se rozhodli odbočit do nejbližší obce, aby se motor „ochladil“.
Jak tak sedíme v hospodě na terase, můj zrak přitáhl pohyb pod autem. Sklonil jsem se a pod vozidlem jsem viděl, jak z čerpadla vytéká benzín! Stačilo klíčem dotáhnout příslušnou matici a problém byl konečně vyřešen. Co se vlastně stalo? Povolené čerpadlo netěsnilo a pod přírubou nasávalo vzduch. Motor nedostával dost „šťávy“ a „netahal“. Vypařování benzínu v čerpadle se ukázalo jako báchorka pro hlupáky.
Uvedený příklad je klasický v tom, že těsně před objevením poruchy jsem dostal informaci, která se mi sice zdála podezřelá, ale o pár dní později se zdánlivě potvrdila. Horko = motor nebude fungovat. Přijal jsem fixní ideu, přijatý náhled, který jsem si sám neověřil. Veškerá činnost při pokusu o vyřešení situace vycházela z přijatého nesprávného předpokladu a až objevenípravé příčiny mohlo problém vyřešit. Ne láhev s chladnou vodou, ale klíč číslo 19 byl tím řešením.
Fixní idea je jeden z nejhorších problémů managementu. Velmi často vzniká tím, že si pracovníci firmy vyměňují dojmy a domněnky o příčinách problémů. Fakt, že více lidí řekne šéfovi to samé, zvyšuje šanci, že vedoucí podlehne této sugesci.
Zapamatujte si zásadu: To, že vícero pracovníků říká to samé, neznamená obvykle nic jiného, než fakt, že někdo je autorem toho názoru a ostatní ho už jen nekriticky přijímají. Dobrý šéf by se měl naučit, že čím více lidí má nějaký názor typu „všichni si myslí“, „každý říká“, s o to větší rezervou by ho měl přijímat. Vlastně bychom měli říci, že šéf by měl raději pracovat tak, aby se na věci díval vlastním pohledem.
Jakákoliv strategie bude stát na slabých základech, když se bude opírat o fixní idey. Historie nás učí o tom, že celé země můžou trpět povrchním pozorováním a zkoumáním příčin. Mezi oblíbené fixní idey části politiků je tvrzení, že vyšší procento daní z příjmů přinese vyšší příjmy do státního rozpočtu (myslím si, že mnozí čitatelé těchto řádků i osobně odpřísáhnou, že čím vyšší zdanění vláda nařídí, tím méně jim zaplatí…). Často se setkáte s vyjádřením typu: „Naši klienti jsou nespokojeni.“
- Dejte mi seznam nespokojených klientů za poslední měsíc.
- Kolik procent klientů je nespokojených?
- Co je nejčastěji důvodem nespokojenosti, v kolika případech?
- Kdo vyšetřuje příčiny?
Šéf by udělal lépe, kdyby konkrétní případy vyšetřil osobně. Možná by nebylo od věci, kdyby zjistil, kdo z jeho lidí problémy nafukuje a demotivuje celý tým. Fixní idea je závažný problém managementu, dokonce jeden z nejhorších.