Dotace z EU

Už roky běží dotace z EU. Běží v mnohých oblastech sociálního života, běží také vůči firmám. Jsou to zpravidla různé programy na výstavbu firemních prostor, na vývoj či nákup technologií, na vzdělávání lidí. My sami jsme na tuto problematiku naráželi u našich klientů poměrně často, hlavně ve zmiňované oblasti vzdělávání. Zpočátku to byl značný boom a hodně firem dokonce pozastavilo probíhající školení svých lidí, protože čekali na dotace. Byly dokonce vzdělávací firmy, které dokázaly dotace získávat ve velkém a někteří z našich klientů za nimi šli, protože od nich měli školení na celý rok až dva zdarma. To byla lákavá nabídka, které se samozřejmě těžko odolávalo.

My jsme se tímto směrem neorientovali. Naplno jsme dodávali naše služby těm firmám, které nadále produkovaly a své vzdělávání si financovaly z vlastních výkonů. Naše semináře byly tak jako před dotacemi nadále svižné, lidé naslouchali, zapojovali se, následně se snažili aplikovat. Firmy přes fondy jsme školili jen výjimečně. Ale i v těchto pár případech jsme vnímali rozdíl. Hodně administrativy, nutnost školit to, co firma aktuálně nepotřebuje, ale je to tak v projektu z minulého roku, malá disciplína a otrávenost u lidí…. Těmto projektům jsme se proto začali vědomě vyhýbat.

Čas běžel, my jsme dělali naši standardní práci a stále víc a víc se nám začalo donášet, že firmy, které začaly školit, protože na to měly peníze přes fondy, nebyly příliš spokojené. Moc jim to nedávalo, ale musely si odsedět postupně hromadu povinných dní, protože tak to bylo předepsané a kdykoliv mohla přijít kontrola. Měly s tím také hromadu papírování, která je zdržovala. Dvakrát se nám dokonce stalo, že jedna z výše uvedených vzdělávacích firem, která byla schopná pro své zákazníky získávat peníze ve velkém, nás kontaktovala a otevřené požádala, zda bychom nepřevzali některá školení, která oni získali. Protože u klientů je už nesnáší a oni to musí nějak doškolit do konce. Nešli jsme do toho.

Dá se diskutovat o tom, zda a které dotace jsou správné a které ne. Mnohé padly na úrodnou půdu, některé se možná použily na osobní zbohatnutí. Toto hodnotit nechci. Za nás chci říci, že jsme rádi, že jsme na tuto cestu nepřistoupili. Protože ve skutečnosti bychom začali porušovat to, co sami přednášíme.

Přednášíme, že milosrdenstvím a dary lidem nepomůžeme. Pomůžeme jim jen tím, že je zorganizujeme, dáme do disciplíny, naučíme produkovat a postarat se o sebe. Protože skutečně životaschopní budou jen tehdy, když dokáží dávat hodnotu, za kterou mohou dostat peníze. Krásné řeči mohou být k užitku možná politikům, kteří pracují s hlasy lidí. Ale tyto řeči nikomu z nás peníze na reálné přežití určitě nezabezpečí.

Ano, dá se namítat, že tento pohled na život je dost tvrdý. Je to však život, při kterém je člověk silný v pase, spoléhá na své vlastní schopnosti, na spolupráci s ostatními, aby spolu vytvořili něco hodnotného. Je to život, který je hodný zdatných a zdravých lidí, ne život těch neochotných nebo méně schopných. Pro schopné lidi je žití z milodarů či z práce jiných něco, co je jim cizí a co vnitřně odmítají. Jako by tím říkali, že nejsou ve stavu uživit se sami. Týká se to jednotlivců, týká se to celých skupin.

A co charita? Ta je úplně v pořádku. Ve finále si ji ale mohou dovolit jen ti, kteří se postavili na svoje nohy a stabilně produkují takovou nadhodnotu, že si to mohou dovolit. Charita byla je a zůstane doménou pro produktivní a zodpovědné lidi.