Dětská zvědavost a úspěch manažera

Všimněte si, že lidé velkého formátu, kteří něčeho dosáhli, mají velmi často společnou vlastnost:

Zvědavost

Povrchně bychom mohli říci, že mají ochotu učit se, ale to není to samé. Základem učení je totiž zvědavost.

Jak toto funguje? Co se tam děje? Jak se to dělá? Co je nového v této oblasti? Jak už předtím někdo řešil tento problém? Toto všechno jsou otázky, které způsobují, že někdo sáhne po knize, ponoří se do zákoutí internetu, strká nos do encyklopedie a podobně.

Pokud jste někdy doučovali dítě, mohli jste jej donutit ke spolupráci buď hrozbami a nátlakem nebo jste mohli zabrnkat na strunu jeho zvědavosti. Největší problém pedagogiky je snad to, jak přivést dítě k tomu, aby se o učivo zajímalo. Spojit učení s problémy běžného života, to je první krok k tomu, aby se žák chtěl něco učit.

Někteří lidé by možná měli zájem učit se, ale často neumí zformulovat podstatu problému a tím pádem ani nevědí, kde by hledali odpověď.

Manažera najdete často utopeného v problémech a on o nich jen mluví bez toho, aby chápal, že buď jemu, a nebo jeho lidem, unikla nějaká podstatná vědomost. Problémy mají v sobě nějaké skryté okolnosti. Můžete je zkoumat a objevit to, ale můžete i hledat odpovědi a rady těch, kteří něčím podobným už prošli a zanechali o tom svědectví.

Zvědavost dítěte, to je něco, co by nikdy nemělo zmizet z duše manažera (a vlastně žádného člověka).

Jakmile někdo něco řeší, trápí se, věci mu nefungují, tak by měl vědět, že na jeho problém už pravděpodobně někde existuje odpověď.