Dá se udržet chuť a elán do života dlouhodobě?

Pokud se člověk vrátí zpět do období zakládání a rozběhu firmy a podívá se na svoji chuť a elán do života v té době, nejednou se nad tím už jen pousměje. Bylo to období nadšeného budování a tvoření, kdy byl obývací pokoj našeho bytu zároveň kanceláří, v horkém létě jsme jezdili celé dny auty bez klimatizace, pracovali od rána do večera a museli jsme hlídat každou korunu. Zajímavé ale je, že i přes vysoké nasazení a nutnosti neustále bojovat, jsme byli se životem spokojení, cítili jsme se naplnění a ráno jsme neměli problém vstát z postele. Život a velká míra pohybu v něm měly smysl.

Přešlo pár let, firmy jsou vybudované, jezdíme v kvalitních autech plných elektroniky a člověk by očekával explozi štěstí. Vždyť konečně mám v životě pohodlí, zázemí, jistotu, slušné postavení a nemusím řešit elementární věci. Bohužel nejednou je opak pravdou, protože právě lidé, kteří toho dosáhli, mají zachmuřenější tváře, život je přestává bavit, jejich pohyb se zpomalil, hrají na jistotu. Tvořivé bytosti s rozzářenýma očima z předchozích let se staly důležitými strážci toho, čeho doposud dosáhli a postupně se vytrácejí z prostoru.

Něco podobného se stalo mnohým rodinám. Kdysi žili v maličkém bytě, na každou věc, kterou chtěli, museli šetřit, neměli auto a o všechno museli bojovat právě tak, jako šéf po založení firmy. Po pár letech má ale rodina společné bydlení vyřešené, není pro ně problém jet vícekrát za rok na hezkou dovolenou, koupit to, co je potřeba. Na první pohled to vypadá skvěle, má to jen jednu vadu na kráse – již spolu nic neřeší. A tak večer sedí každý před svou vlastní televizí, aby se potom beze slova přesunuli do postele a tam v tichu usnuli.

Vypadá to tak, že skutečný problém nastává tehdy, když člověk nemá problémy a v této větě je velký kus pravdy. Lidská bytost se totiž cítí nejlépe, když poměr věcí, které má v dané oblasti pod dobrou kontrolou a poměr věcí, které jsou tam náhodně je 50 na 50. Jinými slovy, ideální stav pro duševní pohodu člověka je takový, kdy v dané oblasti nemá všechno jasné a jisté, ale o vítězství musí bojovat a plně si to uvědomuje. Tehdy se cítí nabuzený, je vysoko na emocích a funguje jako švýcarské hodinky. Jakou náhodnost má ale ten, kdo cítí příliš velkou jistotu v penězích, postavení a v tom, že ta žena už si mě vzala, je moje a nemusím o ni tedy usilovat?

Zkusme posunout tuto úvahu ještě dál. Když někdo přestává aktivně tvořit, protože „už nemusí“, neuvědomuje si při tom, že jeho tvořivost v něm zůstává a musí ji něčemu věnovat. Hm, co takhle vytvořit v původní, už nudné a stereotypní hře nějaký prvek náhodnosti, který z toho zase udělá situaci, že budu muset zabojovat? Co takhle ztratit nejlepší lidi z firmy anebo investovat peníze nesprávným způsobem, abych se probral a musel se začít zase pořádně ohánět? Co třeba přitáhnout do rodiny někoho třetího zvenku, abych zase měl co řešit?

Zákon je odhalený. Když člověk nemá v dané oblasti stav 50 na 50 a nemusí řešit věci přiměřené svému postavení a schopnostem, začne tuto část života komplikovat, ať už si to uvědomuje nebo ne, aby bylo zase co tvořit. A naopak, ve chvíli, kdy dáte člověku novou hru hodnou jeho velikosti, okamžitě vystartuje do prostoru. Život ho začne bavit, na hlouposti ani nepomyslí a znovu funguje jako stroj. To platí jak pro něho osobně, tak pro jeho zaměstnance, děti nebo rodiče.

Pro management života a lidí v něm je porozumění a používání tohoto zákona nesmírně důležité. Ve chvíli, kdy se budete blížit do stavu jistoty a silné kontroly dané hry, včas a úplně vědomě vykročte do většího prostoru, který pro vás má smysl, abyste princip 50 na 50 udrželi v platnosti i nadále a nečekejte na to, až se poměr vyrovná něčím nežádoucím. Pravidelně si klaďte otázky typu: Jakou hru hraju doma, ve firmě? Je v nich ještě dostatečný prvek náhodnosti? Jaké hry hraje můj obchodní ředitel, šéf výroby, manželka,…? Mají ještě s čím bojovat nebo už stojí na místě? Pokud stojí, jakou hru by mohli hrát dál? Tímto způsobem budete sobě i lidem ve vašem okolí vytvářet podmínky, aby vás to vtáhlo do tvořivosti a uvidíte, jak motivované okolí budete mít a s jakým přesvědčením budete spolu produkovat.

V tomto principu je skrytá pravděpodobně nejvyšší a nejčistší forma managementu, jaká existuje, protože lidi nezastavuje, ale aktivně je směřuje do stále většího a většího prostoru a nechává je růst. Vydávání a prosazování příkazů v takovéto formě řízení je příjemnou záležitostí, protože používat tlak a sílu je potřeba jen tam, kde jsou lidé ve stereotypu a necítí výzvy a nové hry.

Zajímá vás, jak si v dnešní době udržet pocit štěstí v práci i v soukromí? Přihlaste se na naši konferenci a přijďte si pro tipy a inspiraci!

Více o konferenci zde.