5 hříchů šéfa, aneb na co si dát při vedení lidí pozor

Jsou vedoucí, kteří jsou pro své lidi oporou a je fajn s nimi pracovat. A jsou manažeři, kteří svým chováním kolegy trápí. Většinou si ani neuvědomují, že svým jednáním způsobují podřízeným starosti a komplikace. Kterým „přešlapům“ by se měl vedoucí vyvarovat? Jaké jsou typické chyby nebo hříchy šéfů, které kolem sebe pozoruji? Když jsem si to na základě mých dosavadních zkušeností z přednášení a konzultování začal sepisovat, vyšlo mi 5 zásadních charakterových možná až defektů vedoucích (a nejen jich), se kterými se těžko spolupracuje a které přežití skupiny opravdu škodí. Věřím, že čtení bude pro vás inspirací. Pojďme na to.

 

1. Arogance

Jedním z nejčastějších příznaků problémových lidí je atmosféra arogance a strachu kolem nich. Asi každý známe lidi s nosem nahoru, kteří se dívají na ostatní povýšeně. A když jim ještě k tomu dáte vyšší post, tak má jejich okolí o zábavu postaráno.
„Jestli se ti to nelíbí, můžeš jít. Uvědom si, s kým mluvíš…“ a podobné vyjadřování je běžnou součástí jejich slovníku. Nebo i když děláte to, co máte, a děláte to správně, tihle šéfové trpí potřebou vás pravidelně „propérovat“, abyste byli ve střehu a aby bylo jasné, kdo je tu boss. Ve skutečnosti jim chybí přirozená autorita, a tak se to snaží urvat silou. Myslí si, že čím razantnější budou, tím větší respekt si získají. Opak je ale pravdou.

 

2. Nekritičnost

Druhým zásadním hříchem lidí ve vedení je, že nechtějí nebo ani nedokáží přiznat své vlastní chyby. A pokud se je na ně pokusíte upozornit, budou se tvářit, že se jich to vůbec netýká a že se vlastně nic nestalo. Jejich křehké a vystrašené ego jim totiž nic jiného ani nedovolí. Touží slyšet jen chválu na svou osobu a s těmi, kteří jim ji neposkytnou nebo by je v jejich očích mohli ohrozit, dokáží jednat jako s kusem hadru. Z mých zkušeností ti nejslabší z této kategorie šéfů si o zpětnou vazbu z okolí dokonce i sami řeknou, ale pokud nebude pozitivní, nebudou ji brát v potaz.

 

3. Slabá komunikace

Skrytým a tichým krédem lidí slabých v komunikaci je: „Já neříkám ani tak, ani onak, ale na má slova dojde.“ Rozvážně sedí za svým stolem, zkoumají poslední reporty a pročítají e-maily. Chtějí říkat jen to, co si dobře rozmyslí, jinak se nevyjadřují anebo vkládají své názory do úst jiných. Se svými podřízenými mluví opravdu jen v nejvyšší nouzi a ti po čase vlastně ani nechápou, jaká je přidaná hodnota jejich vedoucího.

 

4. Politikaření

Tenhle typ lidí s vámi nehraje čistou hru a záleží jim hlavně na tom, aby si svou židli udrželi co nejdéle. V rámci firmy čile politikaří a dělají si ty „správné kamarády“. Zastanou se vás, jen pokud si budou myslet, že tím získají i něco pro sebe. Taky nemají problém zbavit se člověka, který jim nesedí, i když je pro skupinu cenný a produktivní. A naopak, mají své oblíbence, kteří jim poklonkují, nejednou slouží jako donašeči.

 

5. Mikromanagement

Jednou jsem dostal na semináři otázku: „Můžu po 7 letech udělat aspoň jednu tabulku sama?“.

Vnitřně nejistí vedoucí si myslí, že vést lidi znamená všechno do úmoru kontrolovat. To je způsob, jak demonstrují okolí svou pozici. Ano, dají vám volnost – ale jen pokud věci uděláte přesně tak, jak by je udělali oni. Vždy od nich dostanete naprosto přesné zadání – tak přesné, že vás to až demotivuje. Ano, takovéto „řízení“ či byrokracie přes až nesmyslná pravidla dohání šikovné lidi k šílenství a může to být zabiják jakékoli kreativity či inovací na pracovištích.

 

Slovo na závěr – pryč od nevyzrálých a komplikovaných osobností z klíčových pozic, zejména v této době. Dejme raději prostor pracovitým, ochotným a vnitřně čestným tahounům, kterým záleží na prosperitě a opravdovém úspěchu skupiny mnohem více než na osobním statusu a pohodlí.