Může vedoucí za to, že mu jeho lidé neříkají pravdu?

Proč lidi lžou? Proč neříkají pravdu? Proč nekomunikují to, co mají na srdci? Takové a podobné otázky si klademe mnozí z nás. Protože samozřejmě, kdyby řekli otevřeně to, co se stalo, co udělali, kdyby komunikovali pravdu, mnoho věcí je ve firmě (a nejen tam) vyřešeno bez zbytečných následných problémů či konfliktů.

Nejvyšší úroveň komunikace je její otevřená, konstruktivní a lidsky příjemná forma, na kterou se zpravidla těšíme a cítíme se při ní v bezpečí, protože věci během ní v klidu plynou a opravdu se řeší.

Oblast o patro níž je oblast remcalů a stěžovatelů, kteří se nikdy nemýlí. Jejich komunikaci provází chlad, odstup, můžou používat ostré výrazy a svou „otevřenou upřímností“ okolí nejednou zraňují. Tohle už samozřejmě není nic příjemného, ale taky to není dno, kam se dá spadnout.

Co tedy může být ještě horšího než urážky a prudká hádka?

Je to lhaní. Lhaní spojené se strachem, který člověka tlačí do oblasti neupřímné komunikace plnou kliček, úskoků, polopravd či překrucování. Proto platí nezvratné pravidlo, že když vám někdo lže, víte, že se vás pokouší manipulovat. A naopak, když vidíte, že někdo s vámi manipuluje, víte, že vám lže. Na oblast lhaní se můžete dívat jako na poslední pokus, kdy se s vámi někdo snaží komunikovat těsně před tím, než klesne na úplné dno. Tam pak máte rezignovaného člověka, který v životě ztratil už tolik, že si nedokáže poradit se žádnou životní situací a ve všem se jednoduše vzdá.

Strach je motorem lží

Základním motorem lhaní lidí je strach z toho, co by se stalo, kdyby byla pravda odhalena. Už od dětství mají totiž příliš mnoho vlastních zkušeností ze života, že když jsou ticho nebo kličkují, tak přežijí, a když své názory otevřeně komunikují nebo se přiznají k tomu, co provedli, tak jsou potrestáni. Rozebrat toto téma dopodrobna by vyšlo na celé pojednání, ale do praktického manažerského života si můžeme vzít hned teď následovné:

1.    Myšlenku „Komunikace k vám není nebezpečná!“ znova a znova a znova neúnavně opakujte jako jednu ze základních hodnot vašeho stylu řízení při každé možné příležitosti (osobní rozhovory, porady,…). Klidně si ji taky vyvěste nad dveře své kanceláře nebo na nástěnku, aby byla neustále připomínána, protože opravdu čelíte stovkám špatným zkušenostem lidí, když za kuráž komunikovat nebo se přiznat ke svým přešlapům nedopadli dobře. Tohle je proces obnovy důvěry, doslova, a je to taky velká výzva.

2.    Když někdo najde odvahu a začne otevřeně komunikovat, NIKDY nesmí být za to potrestán (slovně či fyzicky), ať se stalo nebo ať provedl cokoli. Jediná správná reakce je opravdu mu poděkovat za to, že přišel a komunikuje, jinak už více nepřijde. Pak se klidně zeptejte, když je zapotřebí, jak by chtěl dát danou věc do pořádku. Ale to není trest za komunikaci, to je rehabilitace člověka.

Komunikace je univerzálním rozpouštědlem všech problémů, proto otevřenou komunikaci veřejně podporujte a chraňte jako oko v hlavě. Budujte prostředí, ve kterém může zaznít pravda. Výměnou za to vám bude postupně více a více stabilní tím lidí, se kterými se navzájem rádi vidíte, které si vážíte, o které se umíte opřít a kteří se pod vašim vedením cítí bezpečně.