Než vás přepadne syndrom vyhoření

Vyhoření. Někteří lidé tvrdí, že je to nemoc. Jiní tvrdí, že je to jen mýtus a nic takového neexistuje. Slyšela jsem už i názor, že je to jen jiný výraz pro to, že se někomu nechce pracovat. Ať už souhlasíte s jakoukoli definicí „vyhoření“, tak je fakt, že se s tímto termínem setkáváme poměrně často.

Nejčastěji o syndromu vyhoření slýcháme u profesí jako je obchodník nebo manažer, na pozicích, kde člověk hodně pracuje s lidmi a kde také musí často zvládat odmítnutí a neúspěchy. Jak ale zabránit tomu, aby měl člověk pocit, že „vyhořel“? Nikdo se nechce cítit vyčerpaný, bez energie, vyhaslý, na dně… Jde vůbec syndromu vyhoření zabránit? Musíme se smířit s tím, že to dříve či později potká každého z nás?

Mám rád svou práci?

Troufám si tvrdit, že vůbec prvním krokem je mít skutečně rád svou práci. Mít radost z toho, co dělám. Mít vlastní cíle, kterých chci dosáhnout. A nebrat to příliš vážně. Jistě, vždy se najdou dny, kde se to „sejde“ a na člověka se ty ne úplně pozitivní věci valí ze všech stran. Pokud si dokážeme udržet alespoň trochu nadhled, je to dobrá cesta k tomu, aby člověk zůstal v psychické a nakonec i fyzické kondici.

Životní rovnováha

Všimla jsem si, že lidé, kteří v životě dokážou udržet určitou rovnováhu, dokážou věnovat svou energii nejen práci, ale i jiným oblastem života, jako je rodina, koníčky, přátelé apod., jsou mnohem odolnější vůči stresu a případnému vyhoření. Je to taková teorie stolu. Máte-li stůl, který má 4 nohy, je relativně stabilní, i když do něj někdo strčí. Dejte pryč jednu nohu. I na třech nohách stůl stojí, ale už to asi nebude úplně nejpevnější záležitost, jestliže ho podrobíte zatěžkávací zkoušce. A stůl o dvou nohách? No, řekněme, že snídani bych si u něj asi nedala. 🙂

Pojďme opustit mou teorii stolu a zeptejme se někoho, kdo u klientů syndrom vyhoření vídá, ale hlavně řeší.