Nestíháte, ale přesto to „nějak“ zvládáte?

Dnes se mnoho firem věnuje organizaci, systému, efektivitě toků uvnitř skupiny, které jsou důležité pro to, aby skupina fungovala rychleji a byla nákladově pod kontrolou. Kromě organizační stránky je tu ještě jeden faktor, jehož zanedbání způsobí snížení prosperity skupiny navzdory precizně zavedeným pravidlům a systému. Ten faktor je postaven na jednom velmi důležitém fenoménu, se kterým management může aktivně pracovat.

Vezměte si špičkového sportovce, například hokejistu. Když je doma a právě nehraje, dělá podobné věci jako mnozí ostatní. Odpočívá, dívá se na televizi, popíjí kafíčko, čte noviny. Pak jde na trénink, bruslí na ledě, trénuje. Po tréninku sedne do auta a v klidu jede domů. Takový člověk na první pohled ani nevypadá jako jeden z nejlepších hokejistů. Jakmile ale začne hra, najednou před vámi stojí úplně jiný člověk. Pohled jako orel, svižná komunikace, rázné pohyby, nabuzená hora svalů připravená vydat ze sebe to nejlepší a ještě kus k tomu. Proč? Přišel budíček – je tu zápas a zodpovědnost.

Něco podobného můžete pozorovat i sami na sobě, pokud jste měli před sebou velký a skutečně naléhavý úkol. Bylo to náročné, nejednou i v bláznivě krátkém termínu, technicky téměř nemožné. Byli jste v pozici, že jste nemohli ustoupit, ani kdybyste chtěli, a museli jste to zvládnout. Dokázali jste to? Zpravidla ano. Je až neuvěřitelné, o kolik více energie ze sebe člověk nebo skupina dokážou dostat, pokud je to opravdu nutné.

Kdy statisticky padá nejvíce gólů ve fotbale? V devadesáté minutě. Proč? Protože už nemáme na výběr. Kdy se nejvíce naučíme na zkoušku na vysoké škole? Poslední den nebo noc před zkouškou. Proč? Protože už nemáme na výběr. Kdy se udělá nejvíc práce, aby se splnil měsíční plán? Poslední dva dny v měsíci. Proč? … Odpověď už znáte. Protože už nemáme na výběr.

Z těchto příkladů vychází jeden velmi zajímavý fakt. Člověk nebo skupina fungují nejlépe tehdy, pokud je přítomna dostatečně vysoká míra nezbytnosti. Míra, kdy je to skutečně potřeba, když už není na výběr. Míra, kdy je třeba ukázat okamžitě svou sílu. Míra nezbytnosti, která vzbudí i mrtvého. Stav, kdy musím. Dokonce je dokázané, že nejvyšší morálka bývá ve skupinách, které fungují pod opravdu velkou zátěží a s otázkou, zda se jim jejich úkol vůbec podaří.

Tak dlouho, jak člověk předvádí svou plnou schopnost zvládat situace v životě či řídit lidi kolem sebe, tak dlouho zůstává stabilní, vyrovnaný, cítí se pevný v kramflecích, dokáže mít radost ze života. A naopak. Pokud člověk ví, že měl něco udělat a neudělal to, když se nedostal do plného výkonu tehdy, kdy bylo třeba, když nepřevzal odpovědnost, jak mohl a je si toho vědom, necítí se dobře. Postupně ztrácí jistotu a prostor, ve kterém má fungovat.

Neexistuje žádná náhrada za to, že se člověk vrhá do života, do všech problémů. Život není o sezení někde v klidu, ve stínu. To není to, co člověka žene dopředu a co ho bude naplňovat. Proto udržování míry nezbytnosti je jedním ze základních klíčů při motivaci lidí, k pocitům vítězství a hrdosti. Lidé se dostávají do zcela jiné dimenze fungování, která je nadřazená směrnicím a procesům ve firmě. Co je na tomto fenoménu skutečně zajímavé, je to, že člověka tento stav neničí, naopak. Cítí se šťastnější, vytížený, jeho pohyb má smysl, on sám má velkou chuť jít ještě dál. Také jeho nejmilejší vzpomínky v životě jsou na ta období, kdy překonával sám sebe.

Někdo by vám řekl, že udržováním vysoké míry nezbytnosti a s tím související rychlosti produkce bude stoupat chybovost. Budete překvapeni, ale není tomu tak. Zjistíte, že s rychlostí produkce má její kvalita tendenci ještě stoupat. Je to něco podobného, ​​jako když řídíte auto na své schopnosti příliš pomalu. Tehdy vaše pozornost zpravidla není 100 % na řízení. Tempo samotné je trochu nudné, díváte se i po okolí, telefonujete… Ale když pak rychlost zvýšíte do oblasti, kde končí legrace, uvědomíte si, že máte plnou pozornost na tom, co se kolem vás děje, pevně držíte volant v obou rukách a vaše reakce jsou velmi přesné. Mnohem přesnější, než když jste jeli možná předpisově, ale pro vás hodně nízkou rychlostí.

Vedle používání systému směrnic a procesů je úkolem managementu přivést každého ze svých lidí do rychlosti, kde to pro ně již není komfortní zóna, kde budou muset být v plné přítomnosti a „řízení vlastního auta“ se věnovat na maximum. Jinak řečeno, dejte svým lidem pořádný prostor, zodpovědnost bez možnosti selhat, a zažijete na okruhu neuvěřitelný koncert deseti válcového motoru, který dřímá v každém z nás. Zde člověk ukazuje svou skutečnou sílu a potenciál. Ale nic z toho vám neukáže, dokud není v situaci, že to musí ukázat. Toto způsobovat u jednotlivců i u skupiny je jednou z nejvyšších forem projevů vůdcovství.

Určitě je třeba skupinu organizovat, nastavovat toky „co a jak“. Ale nezapomeňme vedle toho pracovat na tom, abychom se neschovávali za směrnice, ale abychom museli neustále předvádět to, co v nás ve skutečnosti je, a měli to jako standard. Protože každý z nás dokáže mnohem více, než si myslí.

Ing. Rastislav Zachar

Majitel Business Success