Postoj k produkci

Všimli jste si, že i v zemi s armádou nezaměstnaných, najdete celé haldy šéfů, kteří křičí, že nemohou sehnat schopné lidi? Kdo jsou ti nezaměstnaní lidé, kteří by tak zoufale potřebovali pracovat, ale mnohokrát zjistíte až po tom, co jste jim tu práci dali, že to byla chyba a teď vám vlastně dochází, že ten člověk je nezaměstnaný úplně oprávněně? Všimněte si, že právo na práci je ústavně zaručené. Ale přesněji by tam mělo být napsáno: „…každý má právo na práci, kterou dokáže svými schopnostmi a ochotou vykonávat bez toho, aby svému zaměstnavateli páchal škodu…“

Nebo:

Všimli jste si, že i v nejlepší organizaci vznikají někdy zmatky, případně některé úkoly jednoduše nejsou splněny? Všimli jste si, že i menší skupině lidí můžete s úplnou jistotou svěřit téměř jakoukoliv úlohu a můžete to považovat za vyřízené? Naproti tomu – umíte si teď vybavit tvář podřízeného, kterému jakmile byste měli svěřit zodpovědný a životně důležitý úkol, tak vás hned popadne panika a začnete se ošívat, že ne, tomu radši ne? Kdo jsou ti lidé, o kterých pochybujete, že věci udělají dobře? A kolik dalších je přesně stejných, jen jste na to ještě nepřišli?

Nebo:

Proč je to tak, že 20% lidí způsobuje 80% výsledků? Proč jiných 20% lidí způsobuje 80% problémů? Proč je to tak, že část lidí je skvělých, část slušných a část vysloveně destruktivních?

Společným jmenovatelem výše uvedených otázek a jeden z rozhodujících faktorů úspěchu je postoj k produkci. Toto si však musíme objasnit.

Základní rozdíl mezi produktivním a neproduktivním člověkem je v tom, že produktivní směřuje svoji práci intuitivně či vědomě k výsledku, dokončené věci. Pravým opakem toho, je neproduktivní člověk orientovaný na „dělání“, tedy činnosti. Má pocit, že má nárok na plat už jen proto, že se snažil, že na pracovišti byl a pracoval. Uměl by vám vyjmenovat většinu toho, co všechno dělá, ale když se ho zeptáte na to, co má ta práce za výsledek, bude se na vás nechápavě dívat.

Klasický příklad je útočník ve fotbale. Ti nejlepší útočníci mají nejenom talent, výdrž, tělesné předpoklady, periferní vidění, cit pro hru, rychlé a pohotové reakce. Mají vědomí, že jejich výsledkem je buď střelený gól nebo dokonalá finální přihrávka. Nejlepší z nejlepších mají velmi přímočaré myšlení v tom, co je jejich úloha. Bez zaváhání ví, že je to gól v soupeřově síti.

Když byste studovali myšlení a chování průměrných a podprůměrných útočníků, zjistili byste, že tam takováto jednoznačnost neexistuje. Slabší útočníci přemýšlí o trénování, o střelbě, o správných úhlech, o letní a zimní přípravě, o litrech potu na tréninku a podobně. Ale rozdíl je v tom, že nejlepší útočníci mají jasnou představu míče třepotajícím se v síti. Žádné váhání, žádné pochybnosti, produkt je gól.

Oni nemají tah na bránu.

Oni mají tah do brány.