Odhaduje se, že 40 až 60% veškeré práce je zbytečně vynaložené úsilí.
Proč je to tak strašně vysoké číslo? Jak se to stane?
Představte si, že stavíte budovu. Jedna parta má udělat bednění pro základy stavby a jejich šéf by měl ohlásit splnění úkolu. Tak se snaží dovolat stavbyvedoucímu, ale ten má další hovor a nebere to, má obsazeno.
Šéf od bednění nemá lepší nápad, než poslat SMS šéfovi strojového parku, že bednění stojí, může se betonovat. Ten má sice dostat pokyny od stavbyvedoucího, ale když nepřichází nic, tak iniciativně pošle na stavbu betonovou pumpu.
Stavbyvedoucí, který se zdržel v kanceláři ale o ničem neví, proto nedá pokyn do zásobování, aby objednali v betonárce míchačku s betonem.
Betonová pumpa stojí na stavbě, dělníci se opírají o lopaty, šéf party volá sekretářce ředitele, telefonáty teď lítají křížem krážem a navíc šéf strojového parku oznámí posádce betonové pumpy, že kolem oběda mají být už na jiné stavbě a řidič vozidla se rozhodne, že vyrazí pro jistotu dřív.
Stavbyvedoucí mezi tím poslouchá rozčíleného ředitele firmy a ještě cestou na stavbu objedná osobně beton. Když dorazí na místo, tak tam stojí už tři míchačky, ale marně, jelikož betonová pumpa se vypařila pět minut předtím.
Popis tohoto zmatku by mohl v klidu pokračovat, ale čtenář si už určitě udělal svůj obrázek. Někdo by poznamenal, že toto všechno je důsledek nedostatečné koordinace. Nám však takové vysvětlení nestačí.
Podstatou problému jsou ve skutečnosti dvě související věci:
- Firma nemá dostatečně pevně stanovené vyzkoušené postupy, které – jakmile by se dodrželi, tak s jistotou vedou k výsledku. Betonování základů se dá velmi přesně popsat, dá se na to udělat přímo formulář s uvedenými kroky, zodpovědnými osobami, bylo by tam uvedené co, kdo a kdy má vědět a podobně. Těmto osvědčeným postupům říkáme směrnice.
- Pracovníci firmy včetně šéfů mají v našem příkladu problém se správným směrováním komunikace. Když přijde informace k nesprávnému člověku a ten ji v rozpacích dává dále, existuje značná pravděpodobnost, že se to opět dostane k nesprávným lidem a zmatek se bude ještě více šířit.
Zbytečná práce má svoje přesné zákonitosti a neznalost tohoto tématu dokáže zlikvidovat ziskovost jakékoliv firmy. Všichni ti chaoticky pobíhající lidé připomínají mravence z rozhrabaného mraveniště, všichni „pracují“ a „snaží se“, ale jejich hemžení neznamená, že zákazník bude ochotný celý tento chaos proplácet. Pracovníci dostanou svůj čas zaplacený zaměstnavatelem, ale ten ve skutečnosti platí zbytečnou práci. Toto vyplatí jen a jen ze zisku, který se musel vyprodukovat při jiné příležitosti.
Když je takovýto problém v soukromé firmě, dovedete si představit, co se děje na úřadech?