Skryté zdroje firemních ztrát a stresů (Výběr – 3/2007)

Pak jste možná narazili něco, co bývá na jedné straně často tou nejdražší ztrátou, která může podnikatele postihnout, a na druhé straně na něco, co je navzdory výši finančních ztrát velmi často přehlíženo, podceňováno a neřešeno. Zajímá vás, jak takové situace mohou vzniknout? Například tehdy, přijmete- li zaměstnance, který se tváří, že by ve vaší firmě chtěl hodně dokázat, vy si myslíte, jakou trefu jste udělali, když jste na tuto osobu narazili, ale přitom máte pocit, že něco není v pořádku. Tento pocit však vzápětí zapudíte úvahou: „Ale vždyť on přece mluví rozumně a logicky, dobře vypadá, má dobré reference – pracoval dokonce v několika renomovaných firmách…“

A tak ten člověk pracuje ve vaší firmě. Má volné pole působnosti. Není ani nijak otestován, ani řádně kontrolován. Často není ani zadefinováno to, co by mělo být výstupem jeho práce. Tedy to, zač by měl být placen. A tak se stává, že tento člověk vypadá uhoněný, stále s něčím v ruce pobíhá, má ustaraný výraz, ale skutečná produkce nikde.

 Pokud by byl člověk neviditelným a stál vedle něj, tak by velmi rychle zjistil, že tato osoba možná i něco začne dělat, možná i něco dokáže, ale buď to není dotažené anebo je to jinak, než jste chtěli. Často mistrně zdůvodněné všemi objektivními překážkami anebo tím, že váš návrh nebyl dotažený a že něco nepředpokládal, takže on to vlastně vylepšil. Také se stává, že po dobu vaší přítomnosti tvrdě pracuje, ale jakmile je z vašich očí, tak nejenže dělá podstatně méně, ale roztrušuje buď kritiku nebo rýpavé řeči, vtípky – nejlépe na cizí účet a nikdy ne na vlastní. Pokusíte-li se vy sami o humor, který jen trochu bude zavánět podobností s ním samotným, tak to okamžitě vztáhne na sebe, křivě se usměje, ale uvnitř trpí a nezapomíná. Vzápětí vám to skrytě vrátí, buď vtípkem na váš účet anebo drby po firmě tipu: „No jo, někdo holt musí na to jeho auto vydělat…“, „Někdo tu prostě dře a někdo z nás má prachy…“ aj. Občas míváte divný pocit, že něco není v pořádku, ale protože přijde se zajímavým pozorováním – například, že ve výrobě nefunguje to a to, což šéf sám nepozoroval, tak si šéf často řekne – ten je dobrý, ten vidí i to, co já nevidím a učiní jej svou pravou rukou. Toto může být někdy i začátek konce nebo rozkladu firmy. Tento člověk už k tomu prvnímu totiž nedodá, že na těch problémech ve výrobě se podílel on sám tím, že lidi poštval svými jedovatými řečmi proti sobě.

No, dejte takovou osobu například na školení, řekněme třeba komunikační kurz.

Je to, jako byste mu dali laserovou zbraň namísto praku. Jeho jedovatost nabude dalších rozměrů. Pouhé původní řeči typu: „Hele Franto, já nevím, ale ty jsi nikdy na počítače nebyl, fakt si myslíš, že ti ten kurz pomůže? Víš, já bych viděl, že jsi tady platný hlavně v tom, v čem jsi dobrý – a ty jsi dobrý. Ale počítače?“ – takové lehké znehodnocení, že? Naprosto nenápadné. A pokud ho posílíte, posílíte i schopnost tohoto člověka pozorovat. Tu ale využije pro pozorování toho, co lidi ještě více vytáčí, co je dráždí. Je schopen využít jakékoliv jejich slabosti, aby je zatáhl do svých her, aby je zatáhl do neetiky a pak je „lehce“ vydíral připomenutím neetiky (třeba krádeže či „vypůjčení si vrtačky natrvalo“) a požadoval od nich další neetickou protislužbu.

Řeknete-li také například této osobě, že potřebujete něco v úterý, tak to klidně udělá v pátek, ještě řekne, že jste to způsobil vy a neřekl jste všechno. Překrucuje komunikaci nejen vaší. Často jí špatně porozumí a díky tomu nemá ve své mysli přesnou kopii toho, co jste potřebovali. Také je dobré si všimnout, zda přebírá zodpovědnost. U některých takovýchto jedinců se například nedočkáte písemných odpovědí. Všechno ústně. Nebo nikdy nedá písemný příkaz k jízdě, formuláře vyplňuje jen z donucení a jen, když přitlačíte. Pokud něco prošvihne a vy přitlačíte a odhalíte přečin (i vážnější), tak to s klidem přizná stylem: „No a co, stejně by tam ten cement zmokl, tak jsem si těch 5 pytlů cementu vzal…“ nebo vás někam veze, po cestě píchne a komentuje to: „No, kdybych tě nevezl, tak se mi to nestane…“. Jinými slovy říká, že všechno je stejně vaše vina.

Ale – a to je to zákeřné, on dokáže vystihnout i vaši slabou stránku: dokáže zabrnkat na vaši strunku ješitnosti, dokáže se vlichotit, hraje často velkou srdečnost, žoviálnost. Když ale projde, často utichá smích a humor, lidé se raději plně (ale ne ze zájmu, nýbrž ze strachu) věnují tiše své práci.

Pokud člověk nedá na vlastní pocity a neověří je, ignoruje drobné, nenápadné projevy, riskuje skryté ztráty, větší námahu, odchody schopných lidí, nelogické chyby ostatních zaměstnanců. Největším omylem je představa „mně se to stát nemůže“. Realita je tvrdá a často nejhorší tam, kde není přesně kontrolovatelný výsledek práce. První prevencí je důsledná kontrola dosahování výsledků bez ohledu na pozorovanou uhoněnost a počet hodin v práci.

Alois Komorous
Trenér seminářů a kurzů
společnosti Business Success, spol. s r.o.