5 typických omylů při plánování

Když se bavím s lidmi o plánování a o nutnosti mít stanovené cíle v oblastech, ve kterých se pohybují, potvrzují mi, že bez stanovených cílů se nelze obejít. Realita ovšem často ukazuje, že tyto postoje nejsou v praxi realizovány. Z jakýchsi záhadných důvodů na plánování a na stanovování cílů není čas. Anebo jsou cíle sepsány a někde založeny a nikdo se nezabývá jejich realizací. Jaké to může mít příčiny? Často jsou nám skryty a vůbec si je neuvědomujeme. Tak je zkusme poodhalit.

Nemám na plánování čas

Z mé zkušenosti vím, že spousta lidí je jak ve své práci, tak i v soukromém životě, zavalená operativou a nemají díky tomu na tyto věci prostor. Mají pocit, že pokud nebudou řešit soustavně se valící lavinu problémových situací, budou jimi zasypáni a nepřežijí to. Je to velký omyl! OPERATIVA vám „sežere“ tolik času, kolik jí ho dáte. Upřednostněte systematickou práci, tedy i plánování, a zjistíte, že operativy je najednou mnohem méně.

Nevím, co bude, nemohu tedy plánovat

Je skutečně pravdou, že my nevíme, co nás čeká, co bude v budoucnosti?

Každý den vytváříme svou budoucnost, ať jsme si toho vědomi nebo ne. Jak? Prostým plánováním si toho, co chceme zvládnout příští den, příští týden, příští měsíc. A z velké části to, co jsme si naplánovali, skutečně proběhne. Ovšem, když si nenaplánujeme na daný den nebo týden nic, řekneme si něco jako „mám toho hodně, musím to zvládnout, nic si plánovat nebudu“, tento den nebo týden uteče jako voda a většinou nám práce moc neubude. Kam se ten čas ztratil? Jako obvykle – na scéně se objevila šelma jménem operativa.

Ale já vážně chci uspět!

Je velký rozdíl mezi PŘÁNÍM a OČEKÁVÁNÍM. Přejeme si úspěchy, splnění ambiciózních plánů, ale ve skutečnosti očekáváme problémy, krize, zdražování, kurzové změny, potíže s lidmi a podobně. Pokud nám dojdou vlastní katastrofické scénáře, pustíme si televizi nebo si přečteme noviny, abychom „věděli, co se děje“. A naše očekávání jsou na světě.

POZOR! Vesmír, ve kterém žijeme, vám dá to, co OČEKÁVÁTE!

Jsem divákem nebo hráčem?

Život, který žijeme, je hra. Diváci pozorují, jak hráči hrají. Být divákem je pohodlnější, nezpotí se, neunaví se a nemůže se zranit. ALE DIVÁCI NEMOHOU VYHRÁT! Vyhrát mohou jen ti, co hrají. Jsou zpocení, unavení a občas se i zraní, ale když vyhrají, jsou šťastní. Oni jsou tvůrci svého vítězství a svého štěstí. Ano, i diváci mají radost, ale jejich radost nebo smutek je v rukou hráčů. Každý z nás si musí vybrat, kterou z těchto rolí chce zaujmout.

Tak já tedy budu hráčem!

Rozhodnutí, že chci být hráčem, jsem tedy udělal. A musím udělat ještě jeden krok – JÍT TO ZKUSIT. I s vědomím toho, že to nemusí vyjít, že výhra není jistá. V přípravě jsem udělal maximum pro to, abych měl reálnou šanci vyhrát, tak jdu do toho. Pokud se to nepodaří, nevadí, budu to zkoušet znovu.

Nebojme se vzít svůj život do svých rukou. Historie je plná úspěšných lidí, kteří to udělali a kteří šli „proti proudu“. Tak se k nim prostě připojme.